3 nejvíce oblíbená plemena psů v ČR

1

Hledali jsme nejoblíbenější plemena psů v Čechách a dle statistik nejen za poslední roky to jsou především velké plemena, která se těší obliby lidí. Nejvíce oblíbená jsou plemena labradorských retrieverů a německých ovčáků. Malé plemena jsou oblíbenější především ve městech a mezi jednotlivými menšími plemeny se dere do popředí především plemeno yorkshierských teriérů.

Labradorský retrívr

labradorsky-teriever-infopes-cz22

Původ psa

Labradorský retrívr je plemeno psů, které původně pochází z Anglie – přesněji z Newfoundlandu. Sem bylo plemeno převezeno anglickými lovci, kde bylo také vyšlechtěno. Patří do skupiny retrívrů a jsou to velmi oblíbená plemena.

Stavba těla – charakteristika

Labradoři mají obvyklou hmotnost cca 32-40 kg. Feny jsou trochu menší a mají výšku od 54 do 56 cm a psi zhruba od 56 do 57 cm. Barvy můžou mít různé – např. klasicky černou, žlutou (světlá smetanová barva, někdy až liščí červeň) nebo čokoládovou. Srst mají labradoři krátkou, hustou a přilehlou. Podsada bývá jemná a hustá oproti tvrdé a voděvzdorné horní vrstvě. Tím je výborně přizpůsoben k plavání i na zimu. Jeho horní vrstva má spíše mastný povrch, tudíž srst téměř nepropouští vodu. Péče o srst není příliš náročná, stačí pejska aspoň 1x za týden vyčesat kartáčem, aby jsme ho zbavili odumřelé srsti. Pokud pes líná, tak je dobré ho vyčesávat častěji. Občas jej také můžete umýt speciálním psím šamponem. Podle zbarvení srsti je dělíme na žluté (ti jsou nejsvětlejší), zlaté (jsou o něco tmavší), čokoládové a černé.

Historie pejsků

Předkem labradorů je nejspíše novofoundlandský pes. Jejich název vznikl ale mnohem dříve, než toto plemeno existovalo. Tímto pojmem nazývali všechny lovecké psy, kteří dokázali aportovat ulovenou zvěř. Od roku 1800 začali do Anglie přicházet dva typy psů – velcí novofoundlandští psi a malí novofoundlandští psi (ti měli výbornou schopnost aportovat, proto byli používáni rybáři k přinesení ryb nebo postřelených ptáků z vody), kteří zaujali anglické lovce. Poté dovážení psů ustávalo, kvůli zákonu, který až zakazoval jejich chování. Roku 1895 bylo dovážení z Newfoundlandu úplně zakázáno. Tím se začali psi různě šlechtit a začaly se tvořit různé variety.

Vzhled labradora

Většinou jde o mohutnější stavbu těla – silný a hluboký hrudník a hodně širokou lebku. Feny jsou často menší i méně mohutné – někdy až štíhlé. Pak s přibývajícím věkem docela tloustnou.

Povaha a schopnosti labradorských retrieverů

Labradoři mají obvykle velmi milou a přátelskou povahu, jsou bystří a dokážou být oddaní svému pánovi. Povely plní s velkou radostí, rádi pracují a není až tak těžké je vycvičit. Jsou velmi dobří plavci – i proto jsou vyloženě vodní psi, milují vodu, každou kaluž, rybníky i potůčky – a jejich velkou předností je výborný čich. Mezi prsty má blány, které mu trochu napomáhají v plavání. V minulosti byli využíváni k aportování apod. – dnes jsou spíše využívání jako společenští psi, canisterapeutický či slepecký. Jako slepečtí se využívají zejména kvůli jejich snadnému výcviku. Slepcům dokážou sloužit jako dobří asistenti – pomáhají jim přecházet ulici, dokážou cokoliv podat apod. Pokud je člověk postižený, pes jim dokáže dokonce sundat jednotlivé kusy oblečení či otevírat dveře a jiné věci, které postižený člověk sám nedokáže. Labradoři se hodí i k dětem, protože nejsou agresivní a dokážou být velmi milí a přítulní. Nehodí se především jako ostraha a hlídání různých objektů. Nejsou také rádi sami a mají velmi rádi lidskou společnost.

Časté nemoci u labradorů

Díky jejich mohutné stavbě těla dost často můžou trpět nemocemi kloubů jako jsou např. dysplazie kyčelního kloubu (neměli by tedy klouby namáhat – mezi časté namáhání patří scházení a vycházení schodů). Dalším velkým problémem může být nadváha. Labradoři nemají problém sníst vše, co vidí, proto často přibírají a je potřeba jim váhu hlídat a zbytečně je nepřekrmovat. Tímto problémem nejvíce trpí městští labradoři, kteří mají méně pohybu a jsou často dost rozmazlováni právě jídlem.

Péče o labradory

Labradoři patří mezi dost přizpůsobivé psy, potřebují ovšem dostatek pohybu kvůli již zmiňované nadváze. Nemá problém žít i v bytě, naučí se to snadno a rychle, je však důležité s ním často chodit na procházky. Nejraději mají běhání po lese, jsou rádi, když mohou být volní, jsou hodně veselí a chápaví psi. Důležitá je i zmiňovaná péče o srst.

Zajímavosti o labradorech

Pro labradory je vhodné psí agility díky jejich aportování a dobré učenlivosti.

Nedělá jim problém plavání v ledové vodě, klidně i v půli ledna. Měli byste na to dávat ovšem pozor, kvůli možnému prochladnutí.

Podle veterinární služby v Izraeli byl na základě výzkumu z roku 2008 labrador nejoblíbenějším a nejpočetněji zastoupeným psím plemenem.

Průměrně se dožívá 12-14 let.

 

Německý ovčák

Four dogs

Původ psa

Německý ovčák je plemeno původem z Německa, jak je známo z názvu. Jedná se o nejrozšířenější plemeno psů na světě a nejrozšířenější plemeno služební. U nás v České republice slouží hlavně k ochraně majetku, využívají jej policejní složky, záchranářské složky a slouží dokonce jako vodící pes.

Stavba těla – charakteristika

Němečtí ovčáci mají okolo 30-40 kg a dorůstají se velikosti přibližně 55-65 cm. Mají zajímavé barevné rozpětí – mohou být celočerní, vlkošedí, černí se znaky, žluto-černí, bílá je u nich naprosto nepřípustná.

Psi se chovají ve dvou variantách srsti – dlouhé a krátké srsti. Obě varianty mají podsadu. U krátkosrstého by měla být srst co nejhustší, ne moc tvrdá a správně přiléhající. Silnější srst by měl mít především na těchto místech: na krku, tlapkách i prstech, na přední straně chodů a na hlavě včetně uší. Srst se prodlužuje na zadní straně chodů až k spodní části přední nohy.

Dlouhosrstý má krycí srst dlouhou, měkkou a ne úplně těsně přiléhající. Na krku má srst delší naopak na hlavě, na přední straně chodů, okolo vnitřku uší, na tlapkách a prstech by měla být kratší.

Historie pejsků

Plemeno se zpočátku používalo především jako ovčácký pes – odtud také název. Plemeno bylo uznáno v roce 1899, kdy byl uznán jeho standart jako samostatného plemene. Od počátku 20. století bylo velmi oblíbené v Německu, odkud se šířilo do okolních zemí.

Vzhled

Německý ovčák je silný, středně velký pes, který má velmi dobře vyvinutou svalovou soustavu. Má živý a pozorný výraz v obličeji. Jeho kostra je velmi pevná a silná. Hlavu má suchou, tak akorát širokou. Uši jsou většinou pevné a vysoko nasazené (u štěňat až do věku 8 měsíců se postupně zvedají a slehávají). Oči mají střední velikosti, šikmo položené, mandlovitého tvaru. Barva očí bývá nejčastěji tmavě hnědá – ostatní barvy jsou spíše výjimkami. Jejich chrup je velmi dobře vyvinutý a zdravý, mají nůžkový skus. Krk je hodně silný a svalnatý, střední délky. Ocas je docela dlouhý a hustě porostlý srstí, pokud je pes v klidu, tak je svěšený dolů. Mají hluboký hrudník, který není příliš široký. No a tlapky mají jak jinak než kulaté.

Povaha a schopnosti německých ovčáků

Tito psi bývají velmi ostražití, čilí, inteligentní, učenliví, poslušní a sebevědomí. Vynikají hlavně ve sportovní či praktické nebo služební kynologii. Dá se využít i při psích sportech jako jsou např. agility a aportování. Lidé si často myslí, že jsou němečtí ovčáci dost agresivní, to však způsobuje jen špatná výchova. Rádi si oblibují jen jednoho člena rodiny.

Co se výchovy týče – ovčáci jsou nejvíce používanými psi slepeckými, lavinovými i stopovacími. Dají se využít i jako hlídači objektů, obranáři nebo policejní psi – tak jsou také nejvíce používání právě u nás. Rádi se od svého majitele nechá učit a dokáže se učit velmi rychle. Proto jsou také úspěšní v mnohých soutěžích poslušnosti. Oblibují svého pána a potřebují s ním být pořád v kontaktu. V Německu se stále tito psi využívají k pasení stád. Feny mají větší chuť k práci než psi. Ti oproti tomu jsou zase silnější a mnohem tvrdší.

Dobře snáší i studené počasí, nevadí jim život ve městě a jsou snadno cvičitelní. Celoročně vydrží být venku a potřebuje především dostatek pohybu.

Časté nemoci ovčáků

Mezi velmi časté nemoci patří opět dysplazie kyčelního kloubu. Opět by jste měli dávat pozor, aby pes nechodil moc po schodech.

Další vážnou nemocí je Cauda Equina Syndrom. Jedná se o onemocnění páteře a příznaky se dají nejvíce pozorovat ve starším věku psa. Chorobou trpí více psi než feny. Drobné klinické příznaky jsou: bolení v oblasti bederní, bolest při zvednutí ocasu. V horším stadiu je choroba tehdy, když pes ocas skoro nezvedá, kvůli bolesti, ubývá mu stehenní svalová hmota a odírá prsty o zem. Pokud má pes zatím drobné příznaky, doporučuje se omezit pohyb na 4-6 týdnů. Pokud pes trpí horšími příznaky, měl by podstoupit chirurgický zákrok, který se provádí na specializovaných pracovištích a pes je následně pár dní hospitalizován.

Zajímavosti

Dožívají se zhruba 9 až 13 let.

Jsou velmi dobří v hledání drog apod.

 

Yorkshirský teriér

Yorkshire terrier dog with ribbon

Původ psa

Yorkshirský teriér je plemenů psů, pochazející buď ze Skotska nebo přímo z Anglie z Yorkshiru a Lancashiru. Sem se plemeno dostalo díky lodní přepravě, kde tento pes sloužil jako lovec hlodavců. Název yorkshire terrier získal až v 19. století, ale v té době se tento pes výrazně lišil od dnešních „jorkšírů“.

Stavba těla – charakteristika

Yorkshirský teriér je plemeno maleho vzrůstu, má obvyklou hmotnost od 2 kg do 3,5 kg. Dosahuje výšky 20-24 cm. Barva srsti pejska je ocelově modrá, na hrudi a na hlavě má světle zlatá barvení s červeným nádechem, které se vyskytuje i na končetinách. Hlavním znakem tohoto plemene je právě srst, která je středně dlouhá u mladších pejsků, ale u starších pejsků je dlouhá až po zem. Péče o srst je náročnejší než u jiných plemen. Pejsek by se měl koupat každé 2 až 3 týdny, v případě nutnosti koupeme pejska častěji. Při koupání se nesmí dostat pejskovi do uší voda a dbáme na spravný výběr šampónu. Ne každý šampón pro psy je vhodný i pro yorkshirského teriéra. Srst češeme každý den, při delším pobytu venku se mohou v srsti udělat „cucky“. Zabráníme tomu tak, že pejskovi koupíme nějaký obleček pro psy. Taktéž je důležitá péče o drápky. U sportovních a domacích pejsků se stříhá srst na kratší délku. Péče je potom méně náročná.

Historie pejsků

Dříve se využíval jako lovecký pejsek, především k lovení krys, potkanů a králíků. Jak už bylo řečeno, pochází ze Skotska a mezi jeho předky patřil např.: Maltézáček, Sky Terrier, Dandie Dinmont Terier a další jiná plemena, která už neexistují. V druhé polovině 19. století, kdy pejsek získal svůj název dosahoval hmotnosti kolem 7 kg. Po 20 letech chovu tohoto plemene, se zredukovala jeho váha na 3kg a behěm tohoto období se změnilo i jeho využití. Z loveckého pejska se stal malý věrný společník.

Vzhled yorkshirského teriéra

Toto plemeno se vyznačuje malou plochou hlavou. Nos je vždycky černý. Oči jsou tmavé, středně velké s inteligentním výrazem. Uši mají trojůhelníkový tvar, jsou malé, vztyčené a pokryté tmavou, krátkou srstí. Přiměřeně široký hrudník, rovný hřbet, klenutá žebra. Ocas je kupírovaný (není podmínkou).

Povaha a schopnosti

Yorkshirský teriér je pejsek, který je oddaný svému pánovi. Je živý, hravý, zvědavý, temperamentní, bystrý, ostražitý a tvrdohlavý. Nebojí se ani vetších psů, je velmi statečný a nebojácný. Je skvělý hlídač a svým hlasitým štěkotem ohlašuje příchody cizých návštěv. Je to společenský pejsek, který dobře vychází se všemi členy rodiny i s domácími zvířaty. Při dlouhé nepřítomnosti svého pána je pejsek nešťastný. Až nevýslovnou radostí a vrtěním ocásku vítá svého pána.

Časté nemoci u yorkshirského teriéra

Nejčastější zdravotní problémy, které pejsky tohoto plemene postihuje jsou např: zánět průdušek, portosystémových spojek,keratitida sicca, lymfangiektázie, šedý zákal. Taktéž mají problém s trávicím systémem, při kterém dochází ke zvracení a průjmu. Nedoporučuje se konzumace jídla „od stolu“.

 Zajímavosti

Yorkshir s vámi rád vydrží celý den v posteli, když jste nemocní nebo s vámi půjde na dlouhou procházku.

Pejsek miluje své páníčky a nejradši je jen s nimi.

Dožívá se celkem vysokého věku 13-16 let.

Zajímavostí je, že yorkshíři nelínají.

About Author

Redakce Infopes

Jsme skupinka nadšenců, která pro Vás píše a shání informace ze světa domácích mazlíčků. Sdílíme informace nejen o psech, ale i o dalších zvířátkách, které s námi žijí a dělají nám radost.

1 komentář

  1. Určitě zajímavý článek a když se nad tím člověk zamyslí, ani to nemůže být jinak. Kdepak Cane Corso nebo bullmastif.:-)

Leave A Reply