Border teriéři – ne zrovna líbiví, ovšem osobití psi – neúnavní, inteligentní a vytrvalí

0

Moudrý pohled s jiskrou v oku, krásně tvarovaná hlava na malém těle, to je zjednodušený popis teriéra, jehož obliba u nás v posledních 20 letech každoročně stoupá. Řekneme-li teriér, už dávno to neznamená jen původně loveckého ostrého psa, ale stále většího významu nabývají tato plemena i na významu společenském. Prvním zástupcem plemene border teriér importovaným k nám do České republiky byla fenka Duffy-Charming Girl vom Lärchenbruch, a to v roce 1989 přivezená z Rakouska. Od té doby počet zástupců border teriérů v naší zemi úspěšně stoupá. Jsou to v první řadě norníci, skvělí lovečtí psi, ale i psi vhodní k práci na povrchu, inteligentní, vytrvalí a spolehliví. Charakterizuje je tvrdá hustá srst a takřka vytrvalý klus.

Z historie plemene

Toto staré lovecké plemeno má místo svého původu stanoveno na pomezí Anglie a Skotska, na pahorkatině zvané Border Country. Tato oblast je rodištěm i dalších teriérů, bedlingtonů nebo dandie dinmond teriérů. Je možné, že border teriéři vznikli křížením právě těchto dvou ras teriérů. Některé prameny však hlásají, že základním plemenem je naopak border teriér, který se v této oblasti vyskytoval již v průběhu 18. století. Tehdy byl chován v šlechtických psincích pro parforsní hony. Své uplatnění však nacházel i při lovu krys, potkanů a lišek na venkovských statcích. Kennel Clubem bylo oficiálně nazváno plemeno border teriér až v roce 1920. Bylo to ovšem nové označení pro staré a již dlouho dobu osvědčené plemeno. V České republice byl do plemenné knihy zapsán první vrh v roce 1991. Od té doby má počet jedinců tohoto plemene u nás neustále vzestupnou tendenci. V mnoha případech nahrazuje velká lovecká plemena, která jsou náročnější na údržbu i chov.

Počet border teriérů u nás každým rokem stoupá.

Počet border teriérů u nás každým rokem stoupá.

Pozitiva plemene

Mazliví, klidní a nekonfliktní psi. Mají poněkud jinou povahu, než je tomu u jiných plemen teriérů. Nevyžadují ani příliš mnoho pohybu v revíru. Ani s jejich přivoláním při lovu nebo při zkouškách nebývá problém. Dokonce i při procházkách se toto plemeno chová klidně a rozumně. Nemusíte se obávat, že by se váš border teriér stal neřízenou střelou štvoucí zvěř vždy a za každých okolností. Při výcviku je třeba postupovat tolerantně a nekonfliktně, neboť i sebemenší zradu i jen omylem způsobenou negativní zkušenost si toto plemeno pamatuje velmi dlouho. Border teriéři nejsou ale vhodní pouze k lovu, vynikají i v mnoha sportovních disciplínách jako jsou agility, mushing, coursing, flyball a další.

Negativa plemene

Toto plemeno je obdařeno mimořádnou chutí k jídlu. Této dispozice se dá mimořádně skvěle využít při výcviku, neboť za pamlsek odvede skvěle pokyny a není třeba na něj vyvíjet nějaký nátlak. Ovšem přivolání, to je třeba u těchto psů neustále procvičovat. Jako dobře vychovaní teriéři se musí naučit co nejrychleji zanechat jakékoli činnosti a v minimálním čase přiběhnout zpět k majiteli. Ještě ve věku 1,5 roku nemusí jedinci tohoto plemene projevovat žádné známky zájmu o zvěř. Nesmíte být pak překvapeni, když se taková netečnost změní doslova rychlostí blesku a váš pes začne lovit doslova ze dne na den.

Popis plemene – typické znaky

Země původu: Velká Británie
Hmotnost: psi 6 – 7 kg, feny 5 – 6,5 kg.
Standard plemene podle FCI: teriéři.
Barva: červená, pšeničná, modrá s pálením, šedá s pálením nebo takzvaná grizzly, což znamená s lehkým melírováním.
Srst: hustá, tvrdá s bohatou přilehlou podsadou. Upravuje se trimováním. Nežádoucí je rozježená srst.
Výška: v kohoutku se pohybuje okolo 34 cm.
Postava: spíše malá, jemnější, nikoli však slabé kostry. V poměru k tělu má mohutnou hlavu. Výborně osvalené pánevní končetiny. Hrudník není příliš hluboký ani klenutý.
Povaha: mimořádně inteligentní, vytrvalí psi s velkou odvahou. Zvídaví, rychlí a temperamentní psi s radostnou povahou.

 

Border teriéři vynikají v agility

Border teriéři vynikají v agility

Zdravotní stav

Tak jako u ostatních psích plemen, mohou se i u border teriérů vyskytnout jak infekční, tak neinfekční choroby, ale určitou měrou jsou zastoupeny i choroby dědičné. K těm sporadicky se vyskytujícím patří například luxace pately, dysplazie loketního nebo kyčelního kloubu, případně epilepsie nebo progresivní retinální atrofie. Vyskytnout se může i von Willlebrandova choroba – porucha srážlivosti krve. Častější je však u border teriérů výskyt CECS (Canine Epileptoid Cramoing Syndrome). Jedná se o křečovité záchvatovité onemocnění. Na rozdíl od epilepsie, kdy pes začne slinit, unikne mu stolice a často upadne do bezvědomí, při CECS se síla křečí odvíjí od míry postižení psa. Ke ztrátě vědomí většinou nedochází. Záchvaty CECS se objevují často po fyzické námaze. Vzhledem k tomu, že se jedná pravděpodobně o metabolickou poruchu, léčba spočívá v dietě s omezeným množstvím bílkovin.

Pro koho se hodí

Ať už se chystá majitel trénovat svého border teriéra k pracem v myslivosti, nebo s ním chce sportovat, docházet na canisterapeutická sezení anebo jej mít jako domácího mazlíčka a společníka, ve všech případech je k tomu toto plemeno vhodné. Záleží vždy na předpokladech toho kterého chovu a schopnostech majitele naučit svého psa rozvíjet jeho schopnosti a geneticky dané předpoklady, dobře svého psa trénovat a k dané činnosti vycvičit.

About Author

Leave A Reply