Aby pes nepokousal

0

Psi jsou naši přátelé, mazlíčci a milovaná stvoření, která bereme jako členy svých rodin. Pochopitelně si nikdo z nás nepřeje, aby někdy došlo k něčemu tak strašnému, že náš pes někoho pokouše. Podívejme se tedy na to, proč k takovým závažným incidentům někdy přece jen dojde a co proti tomu můžeme dělat.

Zaměření na prevenci

Poraněním psem při pokousání může dojít nejen k akutnímu riziku poškození zdraví, ale i k dlouhodobým následkům a rovněž bohužel i k přímému ohrožení zdraví. Při přímém napadení psem jsou nejvíce ohrožené děti. Jsou malé, slabé a nedokážou předvídat. Je tedy na nás dospělých, abychom naprosto eliminovali možnost útoků psa, a to nejen na děti, ale i na dospělé osoby. Jako ve všech nebezpečných situacích je vždy nejdůležitější těmto nehodám předcházet a pracovat tedy v největší míře s preventivními opatřeními.

Důvody, které mohou vést k pokousání

Lovecké chování je mnohdy některými osobami spojováno se vznikem agrese u psa. To je však omyl. Pes pokouše nikoli proto, že chtěl ulovit, ale proto, že se u něj projevil jeden ze dvou druhů chování, které k pokousání vedou.Tím je buďto dominantní chování anebo naopak chování obranné. Je třeba si uvědomit, že pokousat člověka může i přátelský a dobře vycvičený či vychovaný pes, který však byl zahnán do úzkých, byl drážděn, bit anebo konfrontován s pro něj nepřijatelnou situací, což spustilo jeho nepřirozené chování.

Dominantní chování psa

Dominantní chování psa je způsobeno tím, že se snaží ve smečce získat pozici vedoucího člena. Ve spojení s dominantním chování psa můžeme zaznamenat nejen agresi, ale také nepřiměřené bránění své potravy, svých lidí, nebo věcí a hraček. Běžným způsobem se chovající pes považuje člověka za jedince svého druhu. Je tedy bezpodmínečně nutné, aby vlastního člověka považoval za sobě nadřazeného a za vůdce smečky. To je vždy rozhodující. Pokud tomu však takto není, může to výrazně zvýšit riziko sociálně motivované agrese.

 

Střet se psem se dá zažehnat

Střet se psem se dá zažehnat

Obranné chování psa

Pes, který usiluje o obranu svého prostoru, před dalšími psy nebo cizími lidmi, uplatňuje teritoriální chování. Může bránit příslušníky své smečky anebo svá mláďata. Pes, který je bojácný, se rovněž může stát agresorem hrozícím pokousáním. Ten pak kousne v domnění, že tím udrží protivníka v bezpečné vzdálenosti a že ho tím zastraší. V takovém případě je kousnutí psem obrannou agresivní reakcí.

Jak rozpoznat rizikovou situaci

Nemůžeme si myslet, že psi, kteří se chystají kousnout, předtím varovně zaštěkají. Někteří se hlasově neprojeví, někteří vrčí a jen někteří štěkají. Někteří psi ze strachu štěkají, titíž mohou rovněž ze strachu kousnout. Rovněž pes bránící své teritorium štěká a může i kousnout. Pokaždé je třeba správně vyhodnotit intenzitu a druh štěkotu. Vždy je patrný rozdíl mezi štěkotem,kterým pes vyzývá další psy ke hře a mezi štěkotem, kterým pes dává najevo svou hrozbu vůči druhému psovi. Psí emoce jsou vyjadřovány vždy odlišným štěkotem, podle něhož pozorný člověk dokáže rozpoznat momentální emocionální vyladění psa.

Aktivní přístup dokáže zažehnat riziko

Prvním krokem k úspěšné prevenci před nežádoucím kousnutím je obezřetnost a snaha minimalizovat rizika. I v rizikové situaci, která už nastala, se dá aktivním přístupem osob střet se psem zcela zažehnat. Nejprve je dobré zkusit psa důsledně slovně vykázat pryč. Pokud pes na místě setrvává, vykažte ho ještě důraznějším „Jdi pryč!“ a nebojte se u toho zakřičet. Naznačte psovi, že do útoku jdete vy a vykročte směrem k němu, zatímco se mu díváte neustále do očí. Jsou psi, které vaše rozhodnost od útoku odradí. Jestliže pes neustoupí ani neuteče, je možné, že vás začne obíhat. V tom případě se ho snažte mít vždy čelem, tedy otáčejte se směrem k němu. Pak se snažte pomalu pozpátku od psa vzdalovat, dokud nebezpečí útoku nepomine. Pro každý případ je vždy dobré znát řeč těla psů.

About Author

Leave A Reply