Akita Inu symbolizuje oddanost a věrnost v psí podobě

0

Vysoce inteligentní plemeno, které se navíc stalo symbolem oddanosti a věrnosti psa člověku. Nabízí bezvýhradnou lásku, poskytuje radost, vyžaduje od svého pána aktivitu. Toto plemeno myslí samo za sebe a ve svých názorech je vrozeně vytrvalé.

Z historie plemene

Akita je starobylé japonské plemeno známé již více než 2500 let. Jsou to psi typu špice, jejichž existence je potvrzena po celé Asii. První písemné zmínky o tomto plemeni dokládá plemenná kniha Kezukecho založená po roce 1500. Je velmi pravděpodobné, že předkové akity se do Japonska dostali ještě dříve, než Japonské moře oddělilo Japonsko od Asie a Evropy. Jedná se o velmi složité plemeno vznikající doslova jako skládanka různých typů psů. Akity byly v dávných dobách jen majetkem šlechty, která na ně mluvila zvláštní řečí. Japonci akitám přikládají velkou vážnost a důležitost, a tak z nich v průběhu doby vytvořili symbol zdraví a úspěchu. V 30. letech 17. století se začali používat jako lovečtí psi k lovu medvědů. Od roku 1968 docházelo ke křížení akity s tosou-inu, což v důsledku znamenalo vzrůst velikosti akit, ale zároveň ztrátu typických vlastností špiců. Tou dobou už se ovšem konaly i zápasy psů, jichž se zúčastňovali také psi typu akita. Zápasy začaly být trestné prakticky až v 80. letech minulého století. Jméno akita získali psi podle oblasti, se kterou byli v dějinách nejvíce spojeni. V roce 1931 byly akity vyhlášeny císařem Hirohitem za přírodní památku. Nejslavnějším psem typu akity byl v minulosti Japonska oblíbený pes Hačiko, kterému na památku vystavují Japonci bronzovou sochu oslavující legendární věrnost tohoto psa. V průběhu 2. Světové války byli psi, včetně akit využíváni jako kožešinová zvířata. Byl nařízen odchyt, konfiskace a ze srsti psů se vyráběly oděvy pro vojáky. Tak došlo k poválečné velmi významné redukci tohoto plemene, které se významně redukovalo na pouhé 3 samostatné typy: akita matagi, bojové akity a ovčácké akity. První akitou, která opustila Japonsko, se stal pes Kamikadze Go, který odcestoval do USA. Do ČR byla první akita dovezena v roce 1979.

 

Roztomilé štěně akity vypadá jako plyšová hračka

Roztomilé štěně akity vypadá jako plyšová hračka

Pozitiva plemene

Jsou to psi silní v povaze. Nedávají znát bolest. Jsou mimořádně inteligentní a maximálně čistotní. V čistotě a péči o svou srst jsou srovnatelné akity dokonce i s kočkami. S kočkami mají společnou i lásku k rybám, které upřednostňují i před hovězím. Psinou jsou cítit zcela minimálně. Jsou bezvýhradně oddaní svému pánovi. Jsou to vrozeně odvážní a jedineční společníci hlídacího typu. Feny jsou velmi trpělivé a výborně pečují o potomstvo. Akity jsou poměrně velmi tiché, stejně jako ostatní špicovitá plemena.

Negativa plemene

Mohou být tvrdohlaví, mají silně vyvinuté seběvědomí. Z tohoto důvodu je třeba zavést přísnou disciplínu již brzy ve štěněcím věku. Vůči ostatním psům uplatňují silně dominantní chování. Psi bývají dominantnější než feny a také se pomaleji učí. Na cvičišti při výcviku poslušnosti může nastat problém, neboť akitám se nezamlouvá neustálé opakování cviků. Neměli byste se je snažit předělat bezvýhradně na domácí mazlíčky gaučáky. Ze zdravotních obtíží postihuje akity hypotyreóza, DKK, kožní problémy typu kontaktní dermatitidy nebo neurogenní dermatitidy a hrozí riziko tloušťky.

Popis plemene – typické znaky

Země původu: Japonsko
Hmotnost: samice – 32 až 45 kg, samec – 45 až 59 kg
Výška: psi – 67 cm, feny – 61 cm, vždy +- 3 cm.
Barva: přípustná jakákoliv, červená, bílá, žlutá i strakatá a žíhaná. Dobře vyvážené znaky s maskou nebo i bez masky, jednobarevní bílí psi jsou bez masky. U barvy podsady jsou možné odlišnosti od barev krycí srsti.
Klasifikace podle FCI: špicové a primitivní plemena
Postava: pes robustní konstituce s celkově silnou kostrou, rovný a silný hřbet, široká a osvalená bederní partie. Hluboký hrudník, břicho vtažené, žebra mírně klenutá, silný a svalnatý krk.
Srst: rovná otevřená srst s hustou a měkkou podsadou, delší na hřbetě a v kohoutku, nejdelší na ocase.
Povaha: přátelská, oddaná, temperamentní, odvážná. Učenlivý, ostražitý a vnímavý pes.

Akita při odpočinku

Akita při odpočinku

Legenda o věrném psu Hačiko

Stará pověst o věrném psu Hačiko praví, že ve 30 letech minulého století existoval pes, jemuž říkali Hačiko. Pes chodil svého pána, profesora Unea pravidelně vyprovázet k vlaku, když pan profesor odjížděl za prací a vítal ho pokaždé, když se vlakem vracel profesor večer z práce. Jednoho dne však Hačiko čekal večer na nádraží marně. Jeho pán zemřel na infarkt. Pes byl svému majiteli tak oddaný a věrný, že nepřestával na profesora čekat a večer na nádraží sedával den za dnem stále dál. Lidé z okolí si nemohli psa věrně čekajícího na svého pána nevšimnout, hledali možnost, jak by psovi sdělili, že jeho pán zemřel. Hačiko mezi tím posmutněl a byl stále hubenější, ale přesto plný naděje pokaždé u vlaku pečlivě prohlížel vystupující osob, zda se mezi nimi neobjeví jeho pán. Cestující začali psa krmit, výpravčí mu pořídil lože, ale Hačiko žádná z těchto pozorností neutěšila. Ikdyž si ho chtěli někteří odvést domů, pes stále zůstával na nádraží, kde trávil více a více času. Hačiko stárnul a potřeboval pomoc, kterou mu poskytl veterinář Itagaki, starý přítel pana profesora Unea. I když byl už starý a nemocný, stále Hačiko čekal na nádraží na příjezd svého pána. Taková věrnost se dnes nevidí. Hačiko se dožil pouhých 11 let, neboť ho sužoval dlouhé roky zármutek nad ztrátou svého pána.

About Author

Leave A Reply