Anglický kokršpaněl – slídič a lovec, nebo domácí mazlíček

0

Původní lovecký pes a slídič se stal v průběhu času velmi oblíbeným domácím mazlíčkem. Jedná se o psa velmi přitažlivého vzhledu, ale má i některé vady chování či dědičné choroby. Dlouhá hedvábná srst na jeho uších vypadá, jakoby nosil dlouhé vlasy, což celkově ještě více přispívá k jeho půvabu. Co se barvy srsti týče, existuje mnoho barevných rázů.

Z historie plemene

Jedním z nejstarších loveckých plemen – slídičů jsou právě kokršpanělé. Od roku 1800 byli malí španělé používání k vyhánění a plašení zvěře z podrostů. Anglický kokršpaněl má svůj původ mezi psy pocházejícími z Walesu. K jeho oficiálnímu uznání došlo až v roce 1892. Tolik k daným historickým zdrojům. Ovšem existuje i spousta různých teorií o vzniku tohoto plemene, z nichž ty nejstarší vedou až do období římské invaze do Velké Británie okolo let 54 a 55 před naším letopočtem. Existuje i teorie, která tvrdí, že se kokršpanělé dostali do Velké Británie v 11. století z Francie, kdy probíhalo tažení Viléma Dobyvatele.

Pozitiva plemene

Všestranní, zvědaví a učenliví, ale i podnikaví, společenští a nadšení, takoví jsou angličtí kokršpanělé. Milují vše nové a moc je baví neustále něco objevovat. Novým věcem se učí mimořádně rychle. Jsou také přítulní a svou lásku a náklonnost svým lidem, a to včetně dětí, projevují hlubokým a velmi úzkým vztahem. Pro kokry je náklonnost členů jejich smečky mimořádně důležitá. Jsou tedy nesmírně dobrými partnery pro lenošení v kruhu rodiny, ale také pro různé druhy zábavy, dovádění a sporty. Dokážou člověku velmi přínosným způsobem obohatiti život. Jsou komunikativní a rádi získávají nové přátele.

Soustředění před tréninkem

Soustředění před tréninkem

Negativa plemene

Tvrdí se, že u jednobarevných psů se může projevit syndrom útočnosti. Ve srovnání s americkým kokršpanělem je anglický více zatížen dědičnými vadami, včetně očních vad, chorob ledvin a kůže a navíc projevuje i větší problémy s chováním. Je-li chován jako domácí mazlíček, mohou být na obtíž jeho poměrně silné lovecké pudy.

Typické znaky plemene

Země původu: Velká Británie
Hmotnost: 15 kg
Výška: 41 cm
Barva: nejčastěji jednobarevní, možné i vícebarevné varianty, obvykle bílý s černými znaky, nebo celozlatý a černý, sobolí zbarvení od roku 2012 nežádoucí.
Klasifikace podle FCI: slídiči, přinašeči a psi s pracovní zkouškou.
Postava: lehký robustní pes s dobrým osvalením, široký hřbet, vyvážená hlava s delším čumákem.
Srst: delší a méně kadeřavá srst, nejčastěji jednobarevná. Na ocase srst vytváří prapor.
Povaha: veselý aktivní pes se schopností rychlého učení, rychlý a bystrý, někdy přetrvává silný lovecký pud.

Barevné rázy a s nimi spojené pověry i pravdivá tvrzení

Černo-bílé zbarvení patří u anglických kokršpanělů k vzácnější barvě srsti. Svého času v 80. letech minulého století se těšili všeobecné oblibě zlatí kokři. Zatímco teprve nedávno bylo vyšlechtěno pestré sobolí zbarvení zvané „sabel“. Sobolí zbarvení je v chovu přípustné, ale od konce roku 2012 oficiální standard plemene považuje sobolí zbarvení za nežádoucí. Z vícebarevných kokrů patří k nejčastějším modří bělouši. Výrazně tečkovanou srst mají právě bělouši. Nos a oči mají být obecně u kokrů co nejtmavší, neplatí to však u hnědobílých a čokoládově hnědých kokrů. Ti mají nos i oči světlé barvy. Jedná-li se o jednobarevného kokra, není povolena bílá barva. Výjimku tvoří pouze malý bílý znak na hrudi. Světle hnědým znakům na končetinách, hrudi na čenichu a nad obočím se u jednobarevných kokrů říká „pálení“. Výskyt nežádoucích barev je eliminován zákazem vzájemného křížení jednobarevných kokrů s kokry vícebarevnými. Proslýchá se, že s barvou kokrů souvisí i jejich povaha. Není prý jen nepodloženou pověrou, že jednobarevným kokrům byla dána do vínku tvrdohlavost a větší sebevědomí. Ovšem vše není jen otázkou barvy, ale rovněž otázkou ztráty pigmentu, která může způsobovat dokonce vyšší plodnost. Převládne-li chybějící pigment, může to mít výrazně negativní vliv na nemoci a neurologické problémy, které se pak objevují ve zvýšené míře.

Kdo se hodně pohybuje, potřebuje i odpočívat

Kdo se hodně pohybuje, potřebuje i odpočívat

Stříhat nebo nestříhat, koupat nebo nekoupat?

Vzhledem k tomu, že kokři jsou vyložení vodomilové, podaří se vám jen velmi těžce zabránit v tom, aby nevlezli hned do prvního jezírka či louže, kterou cestou na procházce potkáte. Koupání ve vaně a s šamponem je ale nutné jen v případě, kdy se vyválí v nějaké zapáchající rybě či mršině. Jinak je dobré udržovat srst psa jen sprchováním bez přídavku jakýchkoli kosmetických prostředků. Na česání je úprava kokří srsti docela náročná, chce to každodenní péči, ale rozhodně ne stříhání. Kokři se totiž stříhají jen uvnitř ucha, na bázi uší a na hrudi a krku. Nikdy nestříhejte kokra celého, změnilo by to vzhled jeho srsti na ovčí a vzhledu původního už byste nikdy nedocílili. Není třeba je stříhat ani kvůli letním vedrům, jejich srst je dobře izoluje jak od horka, tak od zimy. Ostříhaná srst už nemá žádné izolační vlastnosti.

Pro koho se kokři hodí

Kokři mohou být stejně šťastní, ať žijí ve městě či na vesnici. Jsou šťastní vedle svých pánů, kteří jim denně dopřejí podle libosti proběhnutí a kontakt s dalšími čtyřnohými kamarády. Je to vděčné plemeno, které nemusí být nutně zaměstnáno veledůležitou prací. Lidé, kteří tráví většinu volného času na pohovce před televizí, pro ně nebudou těmi pravými majiteli. Kokr nemusí být nutně permanentně v akci, ale jako štěně bude potřeba ho dobře socializovat a dát mu správný trénink, a umožnit mu plynulý rozvoj těch nejlepších vlastností, které se v něm skrývají. Někdy je dokonce nutný i takzvaný antilovecký výcvik.

 

About Author

Leave A Reply