Ze čtyřlístku salašnických psů je appenzellský salašnický tím nejpůvodnějším a nejstarším plemenem. Jedná se sice o nejméně rozšířeného a možná i málo oblíbeného salašníka. Jako jediný může mít takzvané havana zbarvení. Vzhledem k menší – méně mohutné postavě je také nejčilejší.
Z historie plemene
Vznik na území dnešního Švýcarska. Jeho předchůdci byli pravděpodobně asijští pastevečtí psi, nebo molossoidní psi putující po Evropě. První písemnou zmínku o tomto plemeni lze zaznamenat v časopise Život zvířat z roku 1853. Tito psi mívali odjakživa mnoho funkcí. Díky svému prudkému temperamentu je těžké jej spoutat, ale daří se to hlavně díky dobře zadaným, jemu odpovídajícím úkolům. Původně sloužili jako poháněcí psi. Později pracovali jako honáci dobytka, farmářští psi, byli to pastevci i strážná psi. Jeho původ je řazen do oblasti na hranicích s Rakouskem, kraje zvaného Appenzell. Zde je stále chován a velmi oblíben. Celkově však patří ke vzácnějším plemenům psů. U nás byla v roce 1997 zapsána do plemenné knihy jen 2 štěňata, zatímco v roce 2008 už 54 štěňat.
Pozitiva plemene
Jedná se o živé a temperamentní plemeno. Jeho vřelý vztah k osobě majitele je příkladný. Za svého pána či paničku by položil život. Vůči cizím lidem se chová odměřeně. Je neúplatný a při své práci, kterou právě vykonává je nezadržitelný. Jedná samostatně a neúplatně. Jeho netradičně zatočený ocas působí vesele, říká se mu poštovská trubka. Psi tohoto plemene jsou až překvapivě vnímaví. Ačkoli se v mládí jedná o živé aktivní psy, v dospělosti jsou spíše bezstarostní a klidní.
Veselý pes, který bývá i skvělým společníkem
Negativa plemene
Pokud není tento typ psa neustále odpovídajícím způsobem zaměstnán, může se stát nezvladatelným. Nerad se podřizuje vedení. Vůči cizím osobám může projevovat nejen určitou zdrženlivost, ale i otevřenou nedůvěru. Někdy je těžké přibrzdit i jeho pracovní nadšení. Má v oblibě ohlašovat, čili štěkat, a to tak dlouho, dokud ho pán nezarazí. Ohlašování cizinců před plotem či vetřelcům za ním je dosti hlasité, u psů dokonce vítězí jasnější a vyšší hlas, než mívají feny. Bohužel se nedožívají vysokého věku.
Typické znaky plemene
Země původu: Švýcarsko.
Výška: fena: 50 – 54 cm, pes: 52 – 56 cm.
Barva: černá nebo havanská hněď s červenými a bílými znaky. Vždy musí být zachována trojbarevnost.
Hmotnost: 20 – 35 kg.
Klasifikace podle FCI: pinčové, knírači a salašničtí psi
Postava: kvadratická, se silným krkem a svalnatým kompaktním tělem. Nepatrně vtažené břicho.
Srst: krátká.
Povaha: pes milý ke známým osobám, nedůvěřivý k cizím. Nebojácný při hlídání, po pracovní stránce univerzální pes. Může být až uštěkaný. Veselý, učenlivý pes.
Pes, který potřebuje zaměstnat, pak bude šťastný pán i pes.
Zdravotní stav
Tento typ psů je robustní a naštěstí málo náchylný k nemocem. Ojediněle se v chovu může objevit přecitlivělé plaché zvíře. Takoví jedinci bývají z oficiálních chovů vyřazeni. Dysplazie kyčelních kloubů je však u nich stejně rozšířena, jako u jejich větších kolegů švýcarských salašníků. Jedná se o dědičné onemocnění.
Pro koho je vhodný
Není to pes do bytu a ani do městského prostředí. Pokud se s ním ovšem nezačne cvičit a pěstovat psí sporty, pak může jistě překvapit a tato zábava pro něj bude naplňující prací. Může se uplatnit i jako dobrý záchranný a stopařský pes, jelikož spolehlivě hledá. Jeho pořízení je vhodné pro ty, kdo budou o jeho srst pečovat denně a kartáčovat ho a česat odblešovacím hřebenem. Netrvá to dlouho, ale je to nutné. Pokud se tato denní nenáročná péče o srst nevykonává pravidelně, začne zapáchat. Horská služba tyto psy často využívá jako lavinové. Tito psi jsou ovšem i skvělými domácími společníky.
Zajímavosti
Věděli jste, že všichni ze čtyřlístku salašnických psů mají přímo nad očima rezavo-hnědé skvrnky, kterým se říká druhé oči. Proto se někdy salašníkům říká, že jsou čtyřocí. Jedna verze, která koluje, tvrdí, že jim tyto druhé oči mají pomáhat hlídat, když spí. Druhá verze tvrdí, že to je ochrana salašníků proti zlým duchům. Stejnou funkci plní i většinová černá barva na jejich tělech.
