Barmská kočka – hravá společnice, která umí žárlit

Původně žily barmské kočky v thajských klášterech, kde dělaly společnost mnichům. Dodnes je baví svými akrobatickými výkony, které s nadšením sledují i turisté. Coby společnice v domácnosti vynikají barmky svou milou povahou, učenlivostí a neochvějnou potřebou lásky.

 

Thajsky se jí říká „supalak“, což v překladu znamená „nosící štěstí“ nebo také „nádherná“. Předek barmské kočky byl dovezen z dnešního Myanmaru do Ameriky v první polovině dvacátého století. Následně se dostala do Evropy. V této době dochází k rozdělení plemene na dva podtypy: barmskou kočku amerického typu (se spíše zaoblenou hlavou a krátkým nosem) a barmskou kočku evropského typu (se spíše klínovitou hlavou).

Psa nebo kočku? Barmku!

Kdo vede žabomyší války o tom, zda je lepší kočka nebo pes a jaké zvíře si vlastně pořídit, může je jednou pro vždy vyřešit. O barmské kočce se říká, že má tak trochu psí povahu. Svou učenlivostí a aktivitou je téměř předurčená k nejrůznějším hrám. Rychle se naučí aportovat nebo na povel skočit do náruče. Zkusit to můžete i s příkazy typu „sedni“. Svého „páníčka“ následuje, kam jen ho kroky vedou – třeba až do postele.

Nenechávejte ji samotnou a pořiďte si škrabadlo

Barmky potřebují pozornost a lásku. Nejsou to kočky, které zamknete doma a odejdete na celý den do práce – v takovém případě se zřejmě vrátíte a najdete ne příliš upravenou domácnost. Tyto kočky se rády baví a potřebují také zabavit. Nadšeně šplhají a skáčou. Jako vhodný se tak pro ně jeví tzv. kočičí strom nebo alespoň škrabadlo.

Na druhou stranu se nedá říci, že s barmskou kočkou nezažijete klid – jsou to kočky spíše tiché, umí se emocionálně naladit na své lidské majitele a vycítit jejich rozpoložení. Dokáží se zklidnit a předávat svou přítomností energii.

Barmská kočka je společenská i trochu žárlivá

Barmky jsou snášenlivé ke všem lidským členům rodiny, milují děti a nechají si od nich dělat téměř vše. Jsou ovšem také teritoriální a ne vždy vychází dobře s jinými zvířaty (zejména kočkami) v domácnosti. Raději je proto nepořizujte do rodiny s více než 3 jinými kočkami nebo tam, kde by byli pohromadě dva kocouři.

Vzhled

Jedná se o kočky elegantní a noblesní, s krátkou přilehlou srstí a výraznýma očima. Uznané barevné variety se liší s ohledem na to, zda se jedná o evropský typ barmské kočky nebo o americký. Těch všeobecně uznaných je celkem deset. Je mezi nimi např. tradiční hnědá, modrá, čokoládová nebo lila.

Barmky mají krátkou srst bez podsady, která je před zimou příliš neochrání. Vyčesat je stačí jednou týdně.

Péče

Barmská kočka není náročná na péči. Výběhem nepohrdne, ale nevyžaduje jej. Můžete ji tak chovat v bytě. Pokud zahradu máte, měla by být dobře oplocena, aby kočka neutekla – nezapomínejte, že je to rozená akrobatka.

Pozitiva plemene

• elegantní vzhled
• učenlivost
• loajálnost
• láskyplnost
• schopnost vcítit se do svého majitele a „naladit“ se na něj
• zvídavost
• nenáročnost

Negativa plemene

• jistá teritoriálnost
• občasná žárlivost (mezi zvířaty ve skupině)
• destruktivní chování, je-li kočka ponechána delší dobu sama v bytě
• není vhodná pro rodiny, které jsou často mimo domov

Zajímavost: alela pro defekt hlavy

Barmské kočky amerického typu jsou v některých případech přenašeči smrtelné alely genu pro defekt hlavy. Ten je častý právě u koček amerického typu, u tradičních barmských koček se téměř nevyskytuje. Koťata s tímto defektem se již rodí mrtvá nebo se ihned po narození přistupuje k jejich eutanázii. Nositele tohoto genu není možné sterilizovat, poněvadž genofond barmek amerického typu by značně utrpěl. Chovatelé proto v jejich šlechtění pokračují i nadále.

 

Zdroj náhledového obrázku: http://purrfectcatbreeds.com/