Briard – aktivní ovčácký pes v hustém kožichu

0

Briard, jinak také Berger de Brie, čili starofrancouzský ovčák patří dnes k jedněm z nejoblíbenějších společenských psů ve Francii. Jedná se o plemeno, které se vyskytovalo ve Francii již v období vrcholného středověku. Původním úkolem těchto psů bylo střežení stád ovcí a také skotu. Nyní je využíván briard jako služební pes, ale hlavně jako společník.

Z historie plemene

Ty nejstarší začátky plemene briard jsou neznámé. Kdysi dávno byl označován za baucerona s dlouhou hrubou kozí srstí. V minulosti bývali strážnými a loveckými psy francouzské aristokracie. Po revoluci v roce 1789 se začali využívat na farmách jako hlídací psi nebo jako ovčáčtí a pastevečtí psi. Na konci 19. století se poprvé objevili na francouzských výstavách psů. Od roku 1880 fungovala ve Francii Houilletova chovná stanice De l’Etoille de Berhgr, zaměřená na briardy. První briard byl zapsán do plemenné knihy roku 1885. Standard plemene vyšel o 2 roky později. Od roku 1909 již pracoval samostatný klub chovatelů briardů. Po první světové válce se začalo toto huňaté plemeno objevovat i v USA, kam jej dovezli američtí vojáci z Evropy. Ovšem na dobré postavení mezi ostatními plemeny v Americe si museli tito ovčáci počkat ještě dlouhých 50 let. Během druhé světové války prokázali velké zásluhy při službě své vlasti. Dnešní standard tohoto plemene, až na malé změny, pochází z roku 1925.

Pozitiva plemene

Pohled do jeho velkých klidných očí vás dostane, ovšem pokud do nich přes jeho dlouhou hustou srst vůbec uvidíte. Pod vší tou dlouhou a hrubou srstí se skrývá čilé a živé zvíře s výbornými povahovými vlastnostmi. Je to skvělý pastevecký pes, dobrý hlídač, kterého před nepřízní počasí chrání hustá a dlouhá srst. Využívá se také jako vodící pes a je skvělým psem do rodin. Briardi jsou schopni všestranného výcviku. Průměrný věk, kterého se dožívají je 11 – 13 let.

Negativa plemene

Někdo může spatřovat jako nevýhodu tohoto plemene jeho dlouhou hustou srst a nápadný vous, o které je nutno pečovat. Česání, kartáčování a také mytí takto osrstěného psa stojí dost času i úsilí. V sedmdesátých letech minulého století se chovatelé tohoto plemene museli vyrovnávat s nervózní kousavostí a plachostí tohoto plemene. Ovšem díky pečlivému výběru se upevnily dobré vlastnosti a pes se stal oblíbeným rodinným společníkem.

 

Briardi jsou psi učenliví, inteligentní a samostatní

Popis plemene – typické znaky

Země původu: Francie
Hmotnost: 33 – 35 kg
Výška: 57 – 69 cm
Barva: černě břidlicová nebo plavě šedá. Povoleny jsou všechny jednotné barvy, tmavé mají přednost. Jednotlivci, kteří mají světlejší konečky chlupů, se nepovažují za dvoubarevné.
Klasifikace podle FCI: ovčáci a honáčtí psi
Postava: svalnatá se silnou dlouhou hlavou. Rovná záda s mírně zaoblenou zádí. Široký a hluboký hrudník.
Srst: zprohýbaná, pokrývá dokonale naprosto celé tělo, včetně uší, překrývá i oči, navíc má i výrazný a nápadný vous. Dlouhá pružná suchá, připomíná kozí srst.
Povaha: milá, společenská, veselá, přátelská a energická.

Pro koho je vhodný

Vzhledem k jeho bezproblémovému soužití s dětmi je briard vhodný i pro rodiny s dětmi. I když občas může být tvrdohlavý, správnou výchovou a výcvikem získáte milého a věrného společníka. Jsou to psi učenliví, inteligentní a samostatní. Bez správné výchovy však mohou mít sklony k dominanci. Zvláště v období dospívající je třeba u samců hlídat, aby se nesnažili doma vládnout. Vše u vás doma při společném soužití bude záležet na nastavení a důsledném dodržování pravidel. Přesto nikdy nenechávejte zvláště malé děti hrát si se psem bez dozoru dospělé osoby. Máte-li rádi pohyb a společné vycházky se psem a jste dostatečně fyzicky zdatní na ovládnutí velkého psa, pak je briard tím pravým psem pro vás a vaši rodinu. Většinu briardů vlastní ženy, což je přímým důkazem toho, že není nijak těžké briarda zvládnout.

Zdravotní stav plemene

Vůči nemocem je toto plemeno poměrně odolné. Dospívají později, než jiná plemena, až okolo třetího roku. Velmi dlouho jim vydrží jejich temperament a energie. Až s přicházejícím stářím, které u nich netrvá příliš dlouho, je třeba snižovat jejich aktivitu. Málokterý pes by nechtěl potěšit svého pána, a tak často nedá najevo, že už mu docházejí síly. Briardi však mají bohužel velkou slabinu, a tím jsou častá oční onemocnění. Jedná se o tzv. CPR (Centrální progresivní retinopatie – porucha prokrvení a následné poškození sítnice), které pro briardy, ale i jiná plemena znamená postupnou slepotu. Toto onemocnění je velmi zákeřné v tom, že se může rozvinout jak ve třech, tak třeba až v osmi letech. Výzkum ve Velké Británii ukázal nelichotivá čísla: choroba může postihnout až 50 % briardů v Anglii, 35 % psů jsou přenašeči a bohužel jen 15 % jsou zdraví briardi. To platilo pro období konce 20. století. Dnes už je situace naštěstí lepší.

Srst briardů potřebuje pravidelnou péči, minimálně 1x týdně

Péče o srst

O psa tohoto plemene je nutné pečovat nejen po psychické stránce, ale i co se týče jeho srsti. Pes, který je trvale držen venku by se neměl často koupat. Koupáním se srst odmašťuje a ztratí tak po určitou dobu své požadované izolační schopnosti. Pobývá-li pes venku i v zimě, mohl by dokonce nastydnout. Jestliže se svým briardem navštěvujete výstavy, musíte o jeho srst pečovat častěji, než 1 x za týden, jak to stačí u psů, kteří nejsou vystavováni. Mladé psy je nutné česat a kartáčovat častěji. Mají totiž jemnou a měkčí srst, která ráda plstnatí. Co se línání týče, není u tohoto plemene v pravidelném období, ale srst se obměňuje v průběhu celého roku. Má-li pes srst zdravou, stačí jej vyčesávat a kartáčovat 1 x za týden.

Zajímavosti

Vzhledem se tito psi příliš neliší od flanderských bouvierů. Mají s nimi totiž i společné předky. Pravděpodobně jsou to alaunti a perští ovčáci. Do křížení byli zahrnuti i francouzští barbeti a bauceroni s hrubou kozí srstí.

Foto: Pixabay.com, Shutterstock.com

About Author

Leave A Reply