O českém strakatém psu se mnozí vyjadřují jako o symbolu touhy lidského poznání. Je to symbol velkého množství různorodých psů, a to od bezejmenných voříšků až po čistokrevné lovecké či společenské psy. Ve většině případů to byli psi sloužící v laboratořích různých zemí, a dokonce i kontinentů, k vědeckým účelům. A díky tomu, ale i mnoha jiným záležitostem změnily život nejen Františku Horákovi, jejich otci a původci, vědcům, ale také majitelům těchto psů federací dosud oficiálně neuznaného plemene.
Z historie plemene
Hlavní hrdinkou v celém příběhu strakatého českého psa je fena Rigy vlkošedé barvy, která byla křížencem ovčáka blíže neznámého původu. Vynikala mírnou povahou, velkou plodností a všem svým štěňatům byla skvělou matkou. S fenou Rigou tvořil pár pes Míša, strakáč dosti tvrdé povahy, který se rád pral se psy. 4. 8. 1954 se z tohoto spojení narodila první štěňata Horákova laboratorního psa. Oba psí rodiče patřili k majetku Fyziologického ústavu akademie věd, kde kynolog František Horák pracoval jako zootechnik. Díky Horákově lásce ke koním a psům a velké touze dokázat velké věci a zanechat po sobě stopu, která bude nesmazatelná, tu dnes máme ryze české plemeno: Českého strakatého psa. Od péče o pokusná zvířata nacházející se v ústavu se F. Horák dostal až k realizaci svých představ. Prostředí výzkumného ústavu mu k tomu významnou měrou napomohlo. Oficiálně deklarovaným důvodem pro existenci Horákova laboratorního psa bylo právě jeho používání při pokusech. Ovšem přes tuto skutečnost není mnoho důkazů o pokusech, které by byly opravdu na tomto plemeni vykonávány. Zmiňován je jen velmi významný pokus s transplantací ledviny, a to ještě v tehdejším Československu. Doložitelné jsou důkazy o snaze zlepšit vlastnosti českého strakatého psa křížením s jinými plemeny, jako je například pointer, ovčák nebo bulteriér a také německý krátkosrstý ohař, který měl za úkol přinést do chovu vlohy pro hnědé zbarvení. Do knihy Československého svazu chovatelů drobného zvířectva byl současně se schválením standardu plemene zapsán Horákův laboratorní pes v roce 1960. Tehdy byl však veřejnosti zcela neznámý. Jeho oficiální veřejné představení proběhlo až na Celostátní výstavě služebních psích plemen v Praze v roce 1961.
Pozitiva plemene
Nejdůležitější roli při vývoji tohoto plemene hrála jeho střední velikost, vysoká plodnost, dobrá odchovatelnost a také nenáročnost hladkého osrstění na péči. K dalším výhodám patří mírná povaha plemene a rovněž nízká spotřeba krmiva v poměru k tělu. Toto plemeno bylo cíleně kříženo k tomu, aby se u něj těchto požadavků dosáhlo. Vynikajících výsledků se následně dosáhlo také selekcí směrem k předem stanoveným požadavkům.
Negativa plemene
Dlouhosrstou variantu českého strakatého psa je třeba pravidelně pročesávat.
Český strakatý pes se objevuje i na četných výstavách
Popis plemene – typické znaky
Země původu: Československo, Česká republika.
Výška: 43 – 53 cm.
Hmotnost: 15 – 20 kg.
Klasifikace podle FCI: společenské plemeno, české národní plemeno neuznané FCI.
Postava: střední velikosti. Harmonická, ne příliš těžká stavba těla s rovnou nebo mírně spáditou zádí a prostorným, nikoli však sudovitým hrudníkem.
Srst: krátká, patrová s podsadou, dobře přiléhavá po celém těle. Povolena je i dlouhá srst taktéž s podsadou, splývavá a jen mírně zvlněná.
Barva: vždy se jedná o tříbarevné psy. Dva typy zbarvení jsou rovnocenné: hnědožlutobílé, stejně tak jako černožlutobílé. Poměr mezi tmavou a bílou částí těla je vždy 1:1. Bílá pole jsou tečkovaná.
Povaha: přátelská k lidem i k dalším zvířatům, aktivní, vytrvalý pes všestranně společensky a sportovně využitelný. Je dobrým hlídačem, není však agresivní.
Zdravotní stav
Jedná se o poměrně zdravé plemeno. Občas se u něj vyskytne u některých jedinců epilepsie nebo chudozubost.
Pro koho je vhodný
Toto plemeno je na chov nenáročné a velmi přizpůsobivé. Hodí se jak do bytu, tak na venek, pro chov ve městě i na vesnici. Je to spolehlivý hlídač, který každého vetřelce ohlašuje štěkotem. Stát se může i velmi neúnavným sportovcem. Vyniká v agility. Díky své přístupné a poměrně mírné povaze se vybraní jedinci mohou stát i nadšenými cenisterapeuty. Jsou-li mu již od mala představena další domácí zvířata, na která je postupně přivykán, naučí se je také dobře snášet. Se svým chovatelem si vytváří silné pouto. Je to velmi společenský pes. Vzhledem ke svým charakterovým vlastnostem je to pes vhodný i pro chovatele začátečníky.
Zajímavosti
Přelom 80. let minulého století znamenal pro toto plemeno přechod z laboratorního prostředí do rukou chovatelů. Ti jej zachránili před vyhynutím, které mu tehdy akutně hrozilo. V současnosti je mezi chovateli v ČR toto plemeno poměrně rozšířené a čítá cca 750 až 800 jedinců českého strakatého psa.
Foto: Shutterstock.com
