Český teriér může být vaším domácím mazlíčkem ale i psem s kariérou šampiona

0

Původně byli tito teriéři určeni k lovu jezevců a lišek. Postupem času se z nich začali vyvíjet spíše psi společenští, a tak je tomu dodnes. Jsou vhodní, aby doprovázeli svého majitele jak na delších výletech, tak na pomalejších procházkách, dělali mu radost a společnost, pomáhali mu při práci a dávali svému pánovi neustále najevo, jak jsou mu oddáni. Jejich povaha je ideální jak pro zájmový chov pro všechny generace, tak pro zájemce o myslivost. Dobře se snáší s dětmi i s jinými psy.

Z historie plemene

Ti, kdo mají k teriérům blízko, vědí, že český teriér je výsledkem záměrného křížení psa sealyhamského teriéra a fenou skotského teriéra, které uskutečnil otec českého teriéra pan František Horák. Tímto křížením usiloval o dosažení krátkonohého, lehkého a také dobře pigmentovaného teriéra, který by byl dobře ovladatelný, a jeho srst by byla snadno udržovatelná. Převaha světlé barvy měla tomuto plemeni zajistit dobrou viditelnost při lovu, aby nedocházelo k záměně psa se zvěří. Otec českých teriérů s křížením začal v roce 1949 a v roce 1959 se poprvé dostali tito psi na výstavy. Ovšem plemeno jako takové bylo uznáno FCI až v roce 1963. Chovatelská stanice Františka Horáka se jmenovala „Lovu zdar“. Všichni čeští teriéři pocházejí ze čtyř základních rodin. Na konci sedmdesátých let to vypadalo, že chov Českého teriéra u nás snad zanikne. Chyběly chovné feny i vhodní plodní psi. Dále to byla i virová onemocnění, která chov významně ohrožovala. Následně nebylo povolováno ani členství v ČMS pouze pro chov psů. Chovatelé loveckých psů byli nuceni skládat myslivecké zkoušky. A bohužel celá řada dobrých a úspěšných zájemců z řad chovatelů kvůli tomu od chovu českých teriérů upouštěla. V zájmu rozšíření chovné základny museli v letech 1984 a 1985 přistoupit chovatelé k regeneraci plemene. Až do roku 1990 bylo nemyslitelné, aby bylo toto plemeno využíváno k jiným než loveckým účelům. Až v době po sametové revoluci se dostal chov českého teriéra do povolaných rukou a vznikl specializovaný klub KCHČT, jenž odstoupil od ČMS. Dodnes je psům tohoto plemene oceněným na výstavách předávána Cena Františka Horáka.

Pozitiva plemene

Čeští teriéři jsou inteligentní a šikovní psi, kteří se stávají jednak skvělými domácími mazlíčky, ale stejně tak dobře se mohou při patřičném vedení stát šampióny výstav nebo sportovních soutěží. Nechovají se hlučně ani divoce, jak je to charakteristické pro většinu teriérů. Jsou naopak klidní, rozvážní, veselí a stále dobře naladění. Mohou být až mírně rezervovaní, a to hlavně k cizím lidem.

 

Domácí mazlík nebo výstavní šampion

Domácí mazlík nebo výstavní šampion

Negativa plemene

Ti, kdo neradi pečují anebo nemají čas na péči o srst svého psa, by si neměli českého teriéra pořizovat. Vždyť péče o tak zajímavou srst, jako má právě toto plemeno, je tou nejlepší vizitkou chovatelů. Někdy se v chovu vyskytnou bázliví či agresivní jedinci. Ti by měli být však z dalšího chovu vyřazeni. Je-li jedinec spíše podobný typu barevného sealyhamského teriéra, to znamená, že je přehnaně osrstěný, vysoký, mohutný, příliš osvalený a jeho hmotnost převyšuje 10 kg, je takový pes označován jako vadný typ. Úprava srsti českého teriéra je stanovena plemenným standardem a pro výstavy je třeba ji dodržovat.

Popis plemene – typické znaky

Země původu: Česká republika
Hmotnost: nesmí přesahovat 10 kg a být nižší než 6 kg.
Výška: kohoutková výška v rozpětí mezi 25 až 32 cm, nejčastěji však od 27 do 29 cm.
Barva: celošedá, celohnědá, nebo dvojí zbarvení, šedé nebo hnědé se žlutými odznaky na konkrétně stanovených místech.
Klasifikace podle FCI: teriéři.
Postava: sudovitý hrudník s hřbetní linií střední délky a klenutými bedry.
Srst: je upravována střihem, ten mění hrubou srst na jemnou, dlouhou a také mírně zvlněnou.
Povaha: klidná a nekomplikovaná. Velmi příjemný a ne zcela typický teriér.

 

Speciální úprava srsti

Speciální úprava srsti

Zdravotní stav českých teriérů

Velkou výhodou českých teriérů je to, že netrpí žádnými závažnými dědičnými chorobami. Jsou otužilí a odtud pramení jejich dobré zdraví. Díky zdravým genům, které byly použity při křížení, zůstalo zachováno i biologické zdraví celého plemene. Čeští teriéři mají zdravé srdce, klouby, oči, i uši a velmi dobré zažívání. Pyšní se zdravou srstí bez ekzémů. Trpí pouze jedinou dědičnou vadou, kterou na ně přenesl jejich skotský předek – skotský teriér. Tou vadou jsou křeče označované jako křeče skotských teriérů. Jedná se postižení vnitřní klenby lebky. Je to vrozená porucha, při níž se v průběhu růstu psa deformují výztuže mozkové části lebky, a ta začíná utlačovat pohybová centra v mozku psa. V důsledku tohoto defektu pak pes trpí nepravidelností pohybu. Postižení se začíná projevovat nejdříve u šestiměsíčních štěňat a později, jakmile lebka psa dosáhne své konečné velikosti. Takto postižení jedinci nemají v oblibě rychlý pohyb, protože při větším průtoku krve v oblasti mozku už pes nemůže dobře běžet, pak klopýtá, dokud neupadne. Samci postižení tímto defektem obvykle nemohou nakrýt fenu. Díky důslednému vyřazování postižených jedinců z chovů se dnes prakticky takto postižení psi ani nevyskytují.

About Author

Leave A Reply