Dnešní bernardýni už soudky na krku nenosí

1

Svatobernardští psi jsou proslavení jako horští zachránci. Ovšem mimo to jsou to také výborní rodinní společníci. Jejich dobrosrdečná povaha, chundelatá srst a široké srdce je k tomu přímo předurčují. Jejich původ nevede po jednoznačné cestě, ale to nebrání těmto mohutným a krásným psům v jejich oblibě mezi námi chovateli.

Z historie plemene

Je to škoda, že přesný původ těchto švýcarských záchranářských psů pravděpodobně již nikdy nevypátráme, ale je jisté, že byli kdysi dávno byli jako molossoidní plemeno dovedeno do Švýcarska (tehdejší Helvécie) římskou armádou. Dávný základ bernardýnů tvoří dva typy – babylonští a illyrijští molosové. Jejich geny můžeme v současnosti snadno poznat také v bernském salašnickém plemeni a rovněž ve velkém švýcarském salašnickém plemenu. Všechna tato plemena byla odjakživa používána k hlídání, jako tažní a záchranní psi a také jako psi honáčtí. V desátém století vznikl díky arciděkanovi Bernardu de Menthon hospic ve švýcarských Alpách, který nebyl využíván jen nemocnými, ale i poutníky procházejícími nebezpečnými stezkami na pomezí Švýcarska a Itálie. Ti zde nacházeli útočiště před mrazem a únik před sněhovými bouřemi. Ze sněhu, mlhy a psího počasí vyváděli pocestné právě bernardýni, z nichž nejslavnějším byl Barry, který zachránil na 40 lidských životů. Záchranná akce posledního z nich se však stala Barrymu osudnou, neboť v roce 1812 ho zachraňovaný muž pobodal v domnění, že se jedná o vlka. Barryho život byl zachráněn, ale již nikdy se pak nemohl věnovat svému poslání psa záchranáře. Po své smrti se pes Barry stal hrdinou a jeho tradici v zachraňování lidských životů si hospic sv. Bernarda ponechal i nadále. Velkým obdivovatelem a mecenášem svatobernardských psů byl i sám Napoleon Bonaparte. Dnes je tento hospic sice i nadále otevřený, ale slouží již jen jako turistická atrakce, přestože v něm trvale žijí 4 mnichové, kteří se starají o 14 psů. Plemenný standard svatobernardského psa byl vyhlášen roku 1887, tehdy se bernardýni stali švýcarským národním plemenem.

Štěně bernardýna už si také oblíbilo sníh

Štěně bernardýna už si také oblíbilo sníh

Pozitiva plemene

Svatobernardští psi své klady prokázaly již nesčetněkrát v minulosti. Ovšem i dnes jsou tito trpěliví, odhodlaní a lidi milující psi stále oblíbenými domácími mazlíčky i platnými společníky a skvělými canisterapeuty. Jen pomyslete na to, jak skvělý pocit to je, přitulit se k tak dobrosrdečnému psovi s tak velkým chundelatým kožichem!Je to mimořádně oddaný pes, příjemný společník, který nikdy svou rodinu neopustí, pokud se ona nevzdá jeho. Věrný rodinný poslušný pes, tak by se dala v kostce shrnout pozitiva tohoto plemene. Je dobré myslet na to, že svého svatobernardského psa budete muset vycvičit ještě dokud je štěně. Vzhledem k velké hmotnosti v dospělosti, byste pak mohli mít velké problémy s manipulací a s ovládáním psa, který ve většině případu bude větší a hlavně těžší než jeho pán. Nevycvičený pes by spíše ovládal vás.

Negativa plemene

Bohužel i dnes se stále najdou lidé, kteří si dostatečně neuvědomují, jaký závazek představuje pes a péče o něj. A u bernardýnů to platí snad ještě dvojnásob. S chovem tak velkého plemene je spojená opravdu velká odpovědnost. Větší, než by se možná zdálo. Bernardýni jsou mohutní a snědí denně i několik kilogramů krmiva. Vzhledem ke své velikosti mohou působit v malých prostorách jako sloni v porcelánu. Jejich srst vyžaduje pravidelnou a soustavnou péči. Snad nikdo, kdo bydlí v panelovém bytě, by ani nemohl pomyslet na to, že by tam jeho bernardýn sám zavřený po několik hodin denně mohl být šťastný. Navíc, ať chcete, nebo ne, bernardýni slintají. Je to o nich všeobecně známo. A pokud vám někdo tvrdí opak, lže. Jsou to miláčkové, ale velcí, a péče o ně je spojena s mnoha velkými výdaji, ať se to týká jejich stravy, tak péče, či případné léčby u veterináře. S tím musí jejich majitel počítat již od samého začátku.

Popis plemene – typické znaky

Země původu: Švýcarsko
Hmotnost: 50 – 91 kg
Výška: pes 70 – 90 cm, fena 65 – 80 cm
Barva: bílá barva je základní, s většími či menšími červenohnědými plotnami, předepsané bílé odznaky
Klasifikace podle FCI: II
Postava: harmonická impozantní, dobře osvalená statná postava s mohutnou hlavou
Srst: 2 variety – krátkosrstá a dlouhosrstá, u obou bohatá podsada, krycí srst hladká hustá a přiléhající
Povaha: inteligentní dobromyslní společenští přítulní psi milující svou rodinu a zvláště děti. Ostražití temperamentní psi.

Bernardýni jsou nejtěžší ze všech plemen

Jako jistou zvláštnost je možné označit u svatobernardských psů jejich velkou hmotnost. Dokonce rovnou dva angličtí bernardýni byli zapsáni do Guinessovy knihy světových rekordů jako nejtěžší. V roce 1966 byl šampionem Brandy, pes slečny Gwendoline L. Whiteové z Oxfordshiru, jehož váha činila 117,5 kg. Do zápisu do knihy rekordů se téhož roku dostal i Ross Westernisles, jehož majitelkou byla Skotka, paní Jean R. Rankingová z Glasgow. U něj byla zjištěna hmotnost 116,1 kg.

Standardní pes plemene svatobernardského psa

Standardní pes plemene svatobernardského psa

Zdravotní obtíže svatobernardského plemene

Přesto, že byli zkříženi původní svatobernardští psi s krátkou srstí s novofunlandskými psi a s dogami, aby se zabránilo nepříznivým vlivům úzké příbuzenské plemenitby, nepomohla nová krev zcela vymýtit dědičné choroby. Jako i u mnohých jiných plemen, tak i u bernardýnů se setkáváme s celou řádkou dědičných chorob. K nejzávažnějším patří dysplazie kyčelních kloubů, která způsobuje kymácivou chůzi, někdy kulhání, dokonce i ochrnutí končetin. Vzhledem k mimořádnému tlaku na kloub se obvykle u takto velkých psů posléze vyvine i artritida. To je důvod, proč by u psů měla být vždy zachovávána ideální hmotnost. Torze žaludku také není nic výjimečného, s čím by se chovatelé bernardýnů nesetkávali. Nadýmání přejde v prudké roztažení žaludku a při uzavření cévní průchodnosti už je vše jen otázkou času, zda dokážete rychle zareagovat, aby pes mohl být okamžitě operačně zachráněn. Bohužel toto plemeno trpí také na srdeční obtíže. Jejich příznakem je zkrácený dech, častý kašel, celkové otupění, slabost v nohou a často i omdlévání. Ektropium a entropium očních víček jsou další dědičná onemocnění bernardýnů.

V soudku nenosili bernardýni rum ale brandy

Záchranářské psy typu bernardýn má většina z nás spojena se soudky naplněnými nějakým tím šnapsem, který má promrzlého člověka trochu zahřát. Ovšem funkci záchranáře tu v prvé řadě plní čtveřice psů, kteří na záchraně lidského života v horách pracují ve čtveřici. Objeví-li v zimě bloudícího nebo v lavině zavaleného člověka, vědí předem, co dělat. Dva z nich si lehnou po stranách k člověku a svým vlastním tělem ho zahřívají, zatímco třetí mu olizuje obličej, čímž se ho snaží přivést k životu. Čtvrtý čtyřnohý záchranář se vrací do horského hospicu, aby uvědomil ostatní o jejich nálezu. Jakmile se oběť probere, může se zotavit douškem lahodné brandy, nikoli rumu, ze soudku na krku bernardýna. Nedávno však bylo oznámeno, že tito čtyřnozí horští záchranáři, pózující pod Matterhornem již více nebudou na svém krku při focení s turisty nosit své typické soudky. Bylo zjištěno, že někteří psi chovaní k tomuto účelu žili v nedůstojných podmínkách.

About Author

1 komentář

  1. Pingback: Velká psí plemena - Inspirace na bydlení | Inspirace na bydlení

Leave A Reply