Důvtip a prohnanost mu vidíte na první pohled v očích. To, po čem dychtí nejvíce, je přítomnost blízkých lidí. Svého člověka miluje nade vše. Je to pes, který snese i nějakou tu výchovnou chybu. Patří k nejmenšímu druhu švýcarských salašnických psů. Některými lidmi je často považován za nedorostlého křížence bernského salašnického psa. Je to věrný hlídač a průvodce, ale i parťák velmi dobře snášející ostatní psy. Odborníci se domnívají, že tato poměrně bezproblémová rasa má před sebou ještě velkou budoucnost.
Historie plemene
Entlebuchové, jak se jim ve zkratce říká, mají svůj původ spojen s údolím mezi švýcarskými kantony Bern a Luzern zvaném Entlebuch. První zmínka, kdy byli tito psi označováni ještě „Entlibucherhund“ je datována rokem 1889. Ovšem ještě mnoho let poté nebyli entlebušský a appenzelský pes rozlišováni. V roce 1926 vznikl jako iniciativa dr. B. Koblera Klub für entlebucher sennenhunde. Klub začal podporovat chov čistokrevných psů. Jejich standard byl zapsán až v roce 1927. Celkově je o tomto konkrétním plemeni jen malý počet zápisů, a ty ukazují, že se rasa vyvíjela velmi pozvolna. Velké oživení tohoto plemene nastalo, až když se ukázalo, jaké má entelbušský salašnický pes vynikající schopnosti a výkonnost služebního psa.
Pozitiva plemene
Nezkušenému chovateli je schopen a ochoten odpustit mnohé výchovné prohřešky. Má-li dostatek pohybu, může být chován i v prostorném městském bytě. Své přiměřené velikosti a jednoduché péči vděčí za vysokou míru obliby u chovatelů. Je neúplatný, optimisticky naladěný a dokáže se za všech okolností postarat o oživení domácnosti. Milují vodu a koupání v ní. Skrývá se v něm velká míra tolerance vůči jiným zvířatům.
Negativa plemene
Bývají často velmi hlasití, a tak je třeba je už od štěněte ve štěkání usměrňovat a pomoci jim rozlišovat, kdy je hlášení nutné a kdy méně. Rozhodně neusněte na vavřínech a nemyslete si, že váš entlebuch se vám přizpůsobí. Pokud se bude nudit, budete trpět změnami jeho nálad i vy. Jestliže se něco bude dít venku, váš pes vás na to upozorní. Jeho krátká srst vyžaduje každodenní česání vlasovým kartáčem anebo odblešovacím hřebenem.
Salašničtí psi byli původně vyšlechtěni pro hlídání a pohánění dobytka
Popis plemene – typické znaky
Země původu: Švýcarsko
Výška: pes – 44 – 50 cm, maximálně 52 cm, fena: 42 – 48 cm, maximálně do 50 cm.
Hmotnost: 25 – 30 kg.
Srst: krátká, s hustou podsadou.
Standard podle FCI: pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští psi
Postava: kompaktní, spíše delšího formátu. Oproti ostatním švýcarským salašnickým plemenům má výrazně kratší nohy. Postava je svalnatá, spíše delší než vyšší.
Barva: černá s bílými a rezavohnědými znaky. Přípustné jsou i znaky žluté, které oddělují černě a bíle zbarvenou srst. Vždy tříbarevný.
Povaha: učenlivá, optimistická, nebojácná a temperamentní. Pes je čilý, dobromyslný, přítulný vůči a svým lidem, poněkud nedůvěřivý vůči cizím lidem.
Pro koho se hodí
Salašničtí psi jsou psi rodinní. Jejich povahové rysy je předurčují k tomu, aby žili společně se svou rodinou a ne trvale zavřeni v kotci někde na zahradě, nebo pozemku bez kontaktu s člověkem. Rodina je pro ně na prvním místě. Dobře reagují na láskyplnou a vyrovnanou výchovu. Přesto musí mít jejich pán a hlava smečky pevnou ruku a být důsledný. Salašničtí psi obecně jsou vázáni na svůj pozemek, a proto takřka neutíkají. Původně byli tito psi chováni a cvičeni jako pracovní psi, a tak je vhodné, pokud žijí v bytě, zaměstnat je například fly-ballem anebo cviky obratnosti, případně jinými psími sporty. Dvě, tři malé procházky za den tyto psy rozhodně neuspokojí. Většina salašnických psů miluje děti a dobře s nimi vychází. Za určitých okolností bývají dnešní entlebuští salašničtí psi nasazováni jako záchranářští psi anebo psi k vojenské službě. Každý chovatel by měl co nejlépe a nejintenzivněji využít období socializace k tomu, aby se psi, kteří mají tak dobrou schopnost učit se, naučili co nejvíc nejen mezi dalšími zvířaty, ale i v kontaktu s lidmi.
Zdravotní stav
Až třetina všech psů tohoto plemene se potýká s různými stupni DKK – dysplazie kyčelního kloubu. Dalším dědičným onemocněním, které provází toto plemeno salašnických psů je oční onemocnění PRA. Jedná se o progresivní retinální atrofii projevující se horší orientací psa zejména za šera nebo za snížené viditelnosti. Pes pak naráží do překážek. Tato nemoc se projeví při fotografování psa výrazně svítícíma očima.
Zajímavosti
Typický povahový rys, který vídáme u všech typů salašníků je samostatnost v jednání. Aby byli spolehlivými pomocníky při práci, musí mít toto chování doslova v žilách. Situaci, která se při práci vyskytne, dokáže vyhodnotit mnohem dřív než pastýř a jedná okamžitě a správným způsobem.
