Flanderský bouvier – kdysi čtyřnohý honák krav, později válečný hrdina

0

I když by se na první pohled zdálo, že je to pes velmi podobný teriérům a kníračům, jedná se spíš o potomka a dědice krve ovčácké a honácké. Jedná se o robustní, velmi otužilé plemeno, které je přímo předurčeno k celoročnímu pobytu venku.

Z historie plemene

Plemeno vzniklo v 17. století na pomezí Belgie a Francie. Vytrvalý a odolný honák skotu, tak flanderský bouvier začínal. Jeho povahu zocelila světová válka a jeho nasazení v ní. Po válce, stejně jako většina plemen mělo i toto plemeno na mále. Hlavní zásluhu na udržení tohoto plemene měl v poválečném období kapitán Darby, belgický armádní lékař. Ten měl v držení šampiona Nica de Sittengena, jehož věhlas se šířil díky úspěšnosti na výstavách a své geny předal mnoha budoucím nositelům svého rodokmenu. Po záchraně tohoto plemene se ho podařilo i přetvořit. Z nenáročného psa honáků a sedláků, dříve nenápadného psa se stal elegantní pes, jehož vzhled lahodí oku, pohyb vyjadřuje sílu a celkově působí velmi harmonicky. V roce 1985 byl k nám do ČR dovezen první pár bouvierů. V roce 1987 odchovala CHS Černý favorit první vrh tohoto plemene.

Pozitiva plemene

Jedná se o vysoce chápavé, dobře učenlivé plemeno s až extrémní vázaností na svou rodinu. Drží se u nohou svého majitele i na procházkách a nemá nejmenší sklony k útěkům, potulkám či k pytláctví. Jsou to rodinní psi s vynikajícím vztahem k dětem. Jejich duše je nebývale citlivá a k jejich drsnému vzhledu tvoří zajímavý protipól. Bouvieři mají také mnoho výborných pracovních vlastností. Zvláště v zahraničí dobývají bouvieři ty nejvyšší příčky na sportovních polích, ale i ve výstavních kruzích a při výcviku záchranářů a nadprůměrně se uplatňují také v obedience.

Negativa plemene

Při držení bouvierů je zásadní otázka údržby jejich srsti. Ne každý se dokáže smířit s tím, že po návratu z procházky po dešti nelze zcela dokonale srst těchto miláčků vyčistit. Nějaké ty blátivé stopy ulpí i tam, kde se to nejméně hodí. Ale není to jen srst samotná, ale i velké chlupaté tlapy, které nanesou domů spousty nečistot. A právě neustále narůstající nároky na úpravu a péči o srst bouvierů začala některé zájemce o toto plemeno odrazovat. Srst je třeba pravidelně a také důkladně pročesávat. Delší a bohatší srst je u všech plemen, nejen u bouvierů vždy efektnější, a tak s sebou přináší i více starostí a péče. Navíc u výstavních psů je třeba dodržovat zastřihávání srsti v určitém konkrétním tvaru pomocí speciálního střihu.

Popis plemene – typické znaky

Země původu: Belgie/Francie
Výška: psi – 62 – 68 cm, feny – 59 – 65 cm.
Zařazení dle FCI: honácký pes
Hmotnost: psi 35 -40 kg, feny 27 -35 kg
Postava: krátká a statná, vodorovný svalnatý hřbet, krátká svalnatá bedra.
Barva: šedé, žíhané, obláčkově černé, černé.
Srst: hustá a poněkud drsná, huňatá a nepřiléhavá. Vyžaduje několikrát ročně trimování anebo stříhání, které je jednodušším způsobem úpravy srsti.
Povaha: citlivá, vázaná na rodinu, odolná, vytrvalá, snášenlivá. Jako hlídači jsou spolehliví a velmi důrazní. Klidní, energičtí a teritoriálně se chovající psi.

Pro koho se hodí

Jejich oddanost rodině často hraničí až se závislostí. Výchova není zcela jednoduchá. Měli by být sportovně vychováváni. Není to pes pro nezkušeného či pohodlného chovatele. Vzhledem k tomu, že tato rasa vyžaduje úkolování, je pro něj nejlepším prostředím revír, který může hlídat. Potřebuje pevné mantinely, neboť má sklon přebírat iniciativu v rodině. Přiklání se jen k chovateli, kterého je ochoten akceptovat. Majitel flanderského bouviera by měl mít dobré kynologické zkušenosti. Je to pes strážný, ochranný, doprovodný a využívá se i jako policejní. Cizím lidem nedůvěřuje a nestrpí ve svém revíru cizí psy. 2 x až 3 x ročně je třeba jeho srst vytrimovat. S tím musí majitel počítat.

Zajímavosti

Mnozí flanderští bouvieři se stali v průběhu světové války válečnými hrdiny. Práce se silnými kravami a býky je vycvičila natolik, že mohli být nasazeni na válečné frontě jako poslíčci. Měli však i další funkci – funkci sanitářů. Pomáhali totiž ve válečném poli vyhledávat raněné. Tehdy ještě zdaleka nevypadali tak, jako dnešní f. bouvieři. Neměli tolik šlechtěnou srst, ta jejich byla spíše hrubá až drsná a proto se podobali spíše belgickým lackenoisům.

About Author

Leave A Reply