Jak postupovat, když si chceme pořídit druhého psa do rodiny

0

Pořízení druhého psa do rodiny je vždy tak trochu sázka do loterie. Padnou si psi do oka? Budou spolu dobře vycházet? Nebudou mít mezi sebou zbytečné spory a třenice? To jsou otázky, které si klade snad každý majitel, který už doma psa má a chce mu pořídit kamaráda a sobě dalšího společníka. Na pohled jednoduchá otázka však v sobě skrývá mnohé další otazníky.

Člověk jako náhrada za psího kamaráda

I když se často velmi snažíme, my lidé svým psům nemůžeme v mnoha směrech nahradit jejich případného psího společníka. Pochopitelně tím nechceme naznačit, že váš pes jako jedináček ve vaší rodině nějak strádá, ovšem je třeba mu věnovat dostatek času, energie a kontaktu, abychom naplnili jeho potřeby a očekávání. Ale i tak je třeba počítat s tím, že dobře socializovaný pes bude rád vyhledávat kontakty s jinými psy, hrát si s nimi a skotačit. A my jako dobří majitelé mu to musíme dopřát.

Jaké odpovědi na otázky rozhodnou

Jestliže jste pečlivě zvážili finanční otázku, a váš dům či byt je rozměrově natolik prostorný, že dalšího psa bez problémů snese, dá se předpokládat, že byste přece jen svému doposud osamocenému psímu mazlíčkovi mohli pořídit psího kamaráda nebo kamarádku.

Dva psi už tvoří smečku

Dva psi už tvoří smečku

Finanční otázka

Ať si pořídíte druhého psa menšího nebo většího vzrůstu, než je váš první pes, výše vašich výdajů bude dvojnásobná, budete platit veterináře 2x, poplatek za psa městu 2x a čeká vás i dvojí placení krmiva. Když onemocní jeden pes infekční nemocí, vzápětí nakazí i druhého psa. Také pelíšek bude potřebovat každý pes svůj. Budete-li se psem cestovat vlakem autobusem nebo MHD, bude i tento poplatek dvojnásobný.

Vhodný výběr pomůže eliminovat problémy

Chcete-li, aby si vaši psi byli v budoucnu dobrými společníky při hrách, sportu či turistice, vybírejte druhého psa s ohledem na toho, kterého už máte doma. Měli by mít podobnou povahu i energii. Přílišná různorodost v hmotnostní kategorii totiž nedává velký prostor ke společným hrám. Sklon k dominanci by však měl být u obou psů odlišný, psi si to mezi sebou obvykle brzy vyříkají a svou hierarchii si brzy nastaví sami. Vy budete jen tím, kdo zasáhne okřiknutím či jiným bezdotykovým zásahem. Jen velmi ojediněle se stává, že nepomůže ani okřiknutí ani bezdotykový zásah a psi musí být rozděleni, a to natrvalo.

Různá pohlaví vyvolávají nejméně sporů

Pamatujte, že nejméně sporů vyvolávají psi různého pohlaví s tím, že alespoň u jednoho z nich by měla být provedena kastrace, aby nedošlo k nechtěnému zabřeznutí. Při výběru stejného pohlaví se může jeden z nich cítit ohrožen v postavení ke svému okolí. Vždy má mít rozhodující postavení při jakýchkoli sporech pán a majitel psů. S nesrovnalostmi mezi psy se dá ve zvýšené míře počítat vždy v průběhu puberty u mladšího z psů.

Kdy raději pořídit štěně jako druhého psa

I když už jste si říkali, že byste se docela dobře obešli bez utírání loužiček a pravidelného venčení ve tříhodinových intervalech a raději byste si třeba adoptovali většího psa s hygienickými návyky, někdy nastane situace, kdy je vhodnější pořídit do rodinné smečky raději štěně. Pokud je váš první pes v rodině dominantní, pořiďte k němu právě štěně. V žebříčku první a dříve pořízený pes bude mít tendence k seznamování a poté, co ho důkladně očichá, ho bude chtít s největší pravděpodobností začít vychovávat a pečovat o něj. Může tak udělat spoustu výchovné práce za vás. Starší pes štěněti dokáže třeba perfektně vysvětlit, jak se má chovat vůči jiným psům. Anebo ho může třeba naučit plavat.

Dva psi se od sebe vzájemně učí

Dva psi se od sebe vzájemně učí

Jak postupovat při vzájemném seznamování psů

Seznámení by mělo být dobře naplánované a mělo by probíhat na neutrální půdě. To znamená ani doma, ani v místě dosavadního pobytu nového psa. Oba psi by měli mít při seznamování přibližně stejné podmínky. Držíme je oba buďto na vodítku anebo oba na volno. Příchodem nového psa pak klidně náš stávající domácí mazlíček může překvapit nečekanou změnou chování. Z dominantního jedince, kterého jsme doma měli a byl zvyklý se neustále mazlit a vyžadovat si naši pozornost, se může stát samostatnější méně se mazlící pes. Některý zase může dělat třeba i nějaké ty naschvály. Může si začít naši pozornost vynucovat nežádoucím způsobem a bude klidně rád i za nějaký ten trest, hlavně, že si ho všimneme. Anebo naopak vytvoří s nově příchozím psem nerozlučnou dvojici, která se bez sebe nikam nehne. Zjistí, že je skvělé mít rovnocenného parťáka na hraní a vycházky, ale i na dobu, kdy zůstanou sami bez svého pána a nebude jednomu ani druhému tak smutno.

Druhý parťák z útulku

Poměrně často nastává situace, kdy máme doma psa a rádi bychom mu jako společnost dopřáli dalšího psa, kterého jsme mu vybrali z útulku. V takovém případě je lepší nechat výběr parťáka na našem psovi. Obvykle si náš pes totiž vybere úplně jiného psa, než toho, kterého jsme mu vybrali předběžně my. Především bychom tak měli činit až v době, kdy náš pes je už dobře vychovaný a my nebudeme mít s výchovou druhého psa tolik práce, jako se dvěma psy zároveň. Výběr kamaráda pro našeho prvního psa bychom neměli brát na lehkou váhu. Je totiž větší pravděpodobnost, že si k sobě najdou rychleji cestu ti dva psi, kteří si sedli na první pohled či na první očichání. Nastavenou hierarchii v rodinné smečce by měl váš nově příchozí pes vždy respektovat. I když by to pro psa z útulku bylo příliš těžké, podle pravidel adopční smlouvy ho můžete do půl roku vrátit zpět do útulku, pokud psi spolu nebudou umět dlouhodobě vycházet. I takové případy se stávají, ale poměrně zřídka.

About Author

Leave A Reply