Kamenem úrazu na procházkách se psem může být postavení psa ve smečce

0

Úzkostlivost na procházkách se nesmí přehánět, ale jistá obezřetnost je vždycky dobrá. Každý pes potřebuje kontakt s dalšími psy. Ale ne vždy máme na procházkách při venčení štěstí jen na samé dobře smýšlející a perfektně vycvičené psy, kterým je soupeření cizí. Psi jsou tvorové společenští a vytvářejí si své hodnostní postavení ve smečce, to je pak ovlivňuje i v případech kontaktu s cizími psy.

Procházky potřebuje jak pes, tak jeho pán

Každodenní procházky především pro psy, tedy samce, představují doslova veledůležité označování hranic jejich teritoria. Mnozí z nich si skvěle dokážou naplánovat postupné vyprazdňování tak, aby mohli označit všechna zajímavá a nápadná místa a dát tak o sobě vědět ostatním psům. Psi při značkování vnímají nejen čichový komplex, ale dokážou značkování vnímat i jako vnímání jistého poselství, které psovi zasílá jiný pes. Například jako varování, ohrožení, nebo jako zajímavé sdělení.

Procházky jsou důležité jak pro psy, tak pro jejich páníčky

Procházky jsou důležité jak pro psy, tak pro jejich páníčky

Hodnostní vztahy aneb postavení ve smečce

Psi jsou zvířata žijící ve společenstvích, v nichž každý musí mít své konkrétní místo. O své místo na hierarchickém žebříčku musí každý pes bojovat. A právě to je častým kamenem úrazu na procházkách. Dobře vycvičený pes uposlechne svého pána a na povel „Ke mně!“ přiběhne ihned. Takovým chováním se dá úspěšně potlačit střet dvou psů. Ovšem setkají-li se dva méně poslušní psi a navíc jsou-li na vodítku, vede to často ke rvačce, jestliže mezi vámi a jím nezůstal zachován náležitý odstup. Bojový instinkt každého psa, který je na vodítku a navíc je blízko svého pána, je vystupňovaný. Je to způsobeno tím, že v takové situaci se pes cítí být ve větším spojení se svou smečkou, a to způsobuje jeho větší útočnost. Z tohoto důvodu je v takové situaci lepší pustit psa z vodítka. Touha chránit svého pána klesá se zvětšující se vzdáleností. Rvačka často doprovázená řevem, štěkotem a vrčením vypadá často hrozivěji, než jaká ve skutečnosti je.

Když se dva potkají, ne vždy si ruce podají

Uši sklopené dozadu, pysky vysoce zdvižené, tlama otevřená, srst na šíji zježená, vrčení – to všechno jsou neklamné znaky toho, že brzy dojde k útoku. Psi bojují, dokud si nevyjasní své hodnostní postavení. Pes, který v boji podlehl svému soupeři, zaujme polohu na zádech a doslova nabídne své hrdlo soupeři. To je signál ukončení boje. Vítěz na znamení, že toto gesto přijímá, přestane kousat. Anebo poražený zkrátka uteče. Potká-li vás na procházce taková situace, zásah do urputné rvačky důkladně zvažte. Mohlo by se totiž stát, že i váš vlastní pes vás kousne. Při boji dvou psů se osvědčuje, když každý z majitelů uchopí svého psa za stehna a oddálí oba bojující psy od sebe trnutím zadních nohou.

About Author

Leave A Reply