Leonberger – pes, jehož královstvím jsou hory

1

Uměle vytvořený pes, který se dočkal velké obliby pro svůj majestátní vzhled ne nepodobný královi zvířat – lvu. Odtud pochází i jeho označení. Toto plemeno bylo snem milovníka velkých plemen Heinricha Essiga. Sen si splnil a splnil ho i mnoha milovníkům horských psů, kteří je dnes vlastní napříč celou Evropou.

Z historie plemene

Rakouské historické záznamy tvrdí, že plemeno leonberger existovalo již v 15. století, to je o 3 století dříve, než byl jako otec tohoto plemene uznán Heinrich Essig. Ten na své farmě choval na 3 stovky velkých psů a snažil se experimentálním křížením vyšlechtit plemeno, které by připomínalo lva mezi psy. Jeho křížení začínalo spojením feny černobílého landseera a dlouhosrstého bernardýna. Samce bernardýna získal z hospice sv. Bernarda ve Švýcarsku. Později přidal do chovu ještě pyrenejského horského psa, a tak dosáhl svého vysněného cíle. Stalo se tak v roce 1846. Krásný vzhled tohoto vlídného psa se zasloužil o šíření dobré pověsti leonbergrů po celé Evropě. Následoval obrovský úspěch, takže leonbergři se začali prodávat na mnohá panství a dvory za obrovské sumy peněz. Po smrti H. Essiga v chovu pokračovalo jen málo nadšenců. Ti v roce 1895 založili klub pro chov leonbergrů. Během světových válek toto plemeno velmi utrpělo. Po 2. sv. válce zůstalo v Německu necelých 300 psů tohoto plemene. V roce 1946 se začaly chovy rozrůstat. 60. léta přinesla rozšíření leonbergrů do celé Evropy a dnes díky tomu můžeme obdivovat na 1000 krásných jedinců tohoto plemene.

Pozitiva plemene

Jsou to učenliví psi, kterým učení netrvá dlouho, mají silnou schopnost soutěžit. Nejlépe se osvědčují právě v poslušnosti, jsou-li k tomu dobře vedeni. Jsou to nepochybně velmi chytří psi, kteří si potravu dokážou obstarat sami, zvlášť když je ponechána v jejich dosahu. Jejich majitelé o nich s oblibou tvrdí, že jsou to psi se silným smyslem pro humor. Jedná se o velmi společenské plemeno. Vlastnit leonbergra, to je radost. Počítejte s tím, že když vás vítá leonbergr, dostane vás přitom do kolen!

Již na první pohled je poznat inteligence leonbergrů

Již na první pohled je poznat inteligence leonbergrů

Negativa plemene

O povelech, které jim majitel zadává, rádi přemýšlejí. Na prioritu plnění zadaných úkolů mají svůj osobitý názor. Někdy je pro ně okolí mnohem zajímavější než pánův povel. Mají své zvláštnosti, které jim ovšem jejich majitelé obvykle tolerují, neboť je bezvýhradně milují. Je třeba však počítat s velkým objemem krmiva pro toto velké psí plemeno. Leonbergři se dožívají obvykle jen 8 – 9 let, výjimečně 10 -11.

Popis plemene – typické znaky

Země původu: Německo
Hmotnost: 60 – 80 kg.
Výška: pes – od 72 do 80 cm, ideálně 76 cm, fena – od 65 do 75 cm, ideálně 70 cm.
Barva: žlutá evokující barvu lví srsti, dále červené, červenohnědá, písková a všechny její kombinace.
Klasifikace podle FCI: pinčové a knírači, molosoidní plemena a švýcarští salašničtí psi.
Postava: svalnatý, velký robustní a elegantní pes. Hloubka hrudníku dosahuje skoro poloviny kohoutkové výšky. Velmi hustá podsada.
Srst: středně měkká až hrubá, těsně přiléhající, poměrně dlouhá, souvisle pokrývají tělo.
Povaha: společenská. Rodinný, hravý pes s výjimečně kladným vztahem k dětem. Bez bázně i bez agrese. Učenlivý, poddaný, snadno ovladatelný s dobrou pamětí. Mírně temperamentní, sebejistý pes s nadhledem.

 

Leonbergří štěňata jsou mohutná a krásná

Leonbergří štěňata jsou mohutná a krásná

Pro koho se leonbergři hodí

Leonbergři vzhledem k mohutnosti své postavy potřebují doma dostatek prostoru. Na ustájení potřebují samostatnou místnost. Vzhledem k jejich velikosti jsou vyšší náklady nejen na stravu, ale i na veterinární výdaje. Berte v potaz to, že citlivý a inteligentní leonbergři potřebují kontakt s lidmi, takže jejich ponechání doma v osamocení po dlouhou dobu je nepřijatelné. I malá štěňata svými prvními zuby mohou nadělat v domácnosti různé škody. Zakládáte-li si na skvělém vzhledu vaší zahrady, pozor! Může se v ní objevit tu a tam kráter zvící velikosti jámy na vzrostlý strom. Budete-li svému leonbergrovi tolerovat jeho lásku k vodě, bude štěstím bez sebe. Pokud ne, budete z toho vy nešťastní. Leonbergři využijí každé špinavé louže či bahna, aby se v nich vyváleli. Jsou schopni se ráchat i v misce na pití. Máte-li v domě alergika, pravděpodobně mu nebude vyhovovat podlaha plná leonbergřích chlup. Srst potřebuje neustálou péči, hlavně mezi polštářky nohou, kde průběžně dorůstá. Srst na uších se snadno knotí. To je důvodem pro pravidelnou kontrolu a čištění uší. Jste-li tolerantní vůči výše uvedenému, pak se nemusíte poohlížet po štěněti jiné rasy.

Zdraví leonbergrů

Polyneuropatie – LPN je neurologické onemocnění projevující se poruchou nervů, zvláště v zadních končetinách, dále obtížným dýcháním ale i dalšími abnormalitami. Může mít jen nepatrné projevy, ale může dojít až k celkovému kolapsu organismu. Mezinárodní Unie usiluje o to, aby byla všechna zvířata podrobena testování krve pro vyloučení této nemoci v chovech leonbergrů. Pes při tomto onemocnění zvedá zadní nohy nepřirozeně vysoko, jako by byl spíše klusáckým koněm než psem. Klouby vypadají jako gumové. Leonbergry může ohrožovat také DKK, jako je tomu u jiných psů velkých plemen, dále kožní problémy, například mokvavé záněty kůže, autoimunitní kožní problémy, případně i potravní nesnášenlivost.

Zajímavosti

Leonbergry vlastnily mnohé slavné osobnosti a dokonce i vládcové a vládkyně. Za všechny jmenujme monackou princeznu Stephanii, Eduarda VII., Otto von Bismarca, velkovévodu Fridricha Bádenského, nebo Richarda Vágnera.

About Author

1 komentář

  1. Pingback: Češi jsou národ pejskařů

Leave A Reply