Norská lesní kočka má nezávislou povahu a silné lovecké instinkty

2

Je to neohrožený predátor i mazlík, který si rád hraje s dětmi. Norská lesní kočka má od každého něco. Je dobře uzpůsobená ke zvládnutí drsných skandinávských podmínek a přirozeně tíhne k volnosti a lovu. Přesto je jí dobře i v bytě – zejména pokud jí dopřejete procházky.

 

Plemeno bylo uznáno organizací FIFe  roku 1976. Za čtyři desetiletí standardizovaného chovu norská lesní kočka ztratila ze svých přirozených schopností jen málo. Nevyrůstá-li zavřená v malých boxech množíren, je v dospělosti nezávislá, odvážná, vyrovnaná a velmi společenská. Dokáže ulovit rybu, ptáčka i hlodavce.

Norská lesní kočka

Detail norské lesní kočky

Klidná povaha a náklonnost k rodině

Pokud se své norce nemůžete dostatečně věnovat (a nemáte ani dítě vhodného věku, které by ji zabavilo), pořiďte jí společnost – nejlépe druhou norku nebo jinou kočku. Norské lesní kočky jsou přátelské a nesnáší samotu. Jsou také velmi hravé. Dokáží se zabavit i samy, ale jsou-li chovány v bytech, je jim třeba dávat dostatečné množství podnětů. Radostně vítají fyzické aktivity, milují hračky a škrabadla. K příslušníkům rodinného kruhu jsou oddané, k cizím ostražité.

Fyzické nároky norek

Přirozeností těchto koček je šplhání. Ve volné přírodě, ale i ve výběhu na zahradě, vyhledávají vyvýšená místa, ze kterých mají dobrý přehled o okolí. Taková místa preferují i v bytě – opatřit jim proto můžete „kočičí strom“ (typ odpočívadla a škrabadla pro kočky). Ke šplhání jsou norky dobře vybaveny – tuto aktivitu jim usnadňují velmi silné drápy.

Vypustíte-li kočky na zahradu, zajistěte jim dostatečnou ochranu. Díky svým tělesným předpokladům jsou schopny dobře překonávat překážky a mohly by nechtěně skončit třeba pod koly auta.

Norská lesní kočka patří mezi největší plemena koček

Má silné robustní tělo, dlouhé nohy a dlouhý huňatý ocas. Spolu s mainskou mývalí kočkou, ragdollem a savanskou kočkou patří co do velikosti mezi kočičí rekordmany. Vyniká výraznou chundelatou srstí s licousy na tvářích – vzhledově připomíná rysa. Kocouři dosahují hmotnosti až 8 kg.

Norská lesní kočka má impozantní vzhled

Norská lesní kočka má impozantní vzhled (zdroj: http://purrfectcatbreeds.com/)

Péče o srst

Srst norek obsahuje svrchní nesmáčivou, polodlouhou vrstvu a spodní podsadu, která chrání kočky před silnými mrazy. Dobře snášejí teploty od plus 30 do mínus 40°C. Jelikož je norská lesní kočka přírodním plemenem, je její srst prakticky bezúdržbová. Stačí ji 1-2x týdně vykartáčovat. Zvýšené pozornosti je třeba jen v době línání, kdy je vhodné přistupovat ke kartáčování opatrně (zejména na ocase), aby nedošlo k poškození dlouhých chlupů.

Pozitiva plemene

  • přátelskost
  • oddanost k rodině, dobře si rozumí s dětmi
  • hravost
  • samostatnost
  • prakticky bezúdržbová srst
  • klidná a vyrovnaná povaha

Negativa plemene

Mají rády pohyb, nejsou to „polštářové kočky“. Vděčné budou za procházky i za volný výběh. Vzhledem ke svým loveckým instinktům a neohrožené povaze nejsou vhodné na každou zahradu (vlastníci zahradních jezírek s rybami si nemusí lámat hlavu nad tím, proč jim z vody mizí ryby). Výběh je třeba dobře zabezpečit proti úniku kočky.

Nebezpečím pro povahu norek jsou kočičí množírny. Uvažujete-li nad pořízením norky, jeďte se podívat na prostředí, ve kterém vyrůstá.

Historie plemene

Dodnes není zcela jasné, odkud plemeno pochází. První teorie jeho vzniku sahá až do roku 1000 n. l. a označuje norské lesní kočky za potomky skotských koček přivezených do Norska na lodích Vikingů. Druhá teorie hovoří o norkách coby potomcích tureckých angorských koček (případně sibiřských koček), které byly dovezeny do Norska někdy v 16. století.

About Author

2 komentáře

  1. Pingback: Sibiřská kočka – mazel s velkým steskem po majiteli

  2. Pingback: Největší kočičí plemena světa

Leave A Reply