Pekinéz – pekingský palácový psík – malý tělem, velký významem

0

Málokterá psí rasa má tak bohatou historii jako je tomu u pekingského palácového psíka. Ač nevelký fyzicky, přesto velký svým významem, to je pekinéz. Jeho srst vyžaduje velkou péči a péče o srst by měla být zábavou pro psa i pro jeho majitele. Má však i velkou osobnost. Jejich velikost, dekorativní vzhled i povaha je předurčuje k tomu, že jsou to ideální psi na klín. Byli nazývání rukávcovými psy, a v císařské Číně byli vysoce ceněni.

Z historie plemene

Jak již samotný název plemene napovídá, toto plemeno patřilo k velmi opatrovaným čínskými císaři. Jako oblíbenci císařské rodiny žili pekinéžští palácoví psi zcela odděleně od ostatních psů žijících v paláci. Psi z paláců byli zjemnělí a jejich vlastnosti byly mnohem lepší, než vlastnosti pekinézů, kteří žily jinde. Dokladem vlivu pekinézů na jiná plemena jsou mopsové, tibetští španělé, japonští činové neb psíci happa. Některá z těchto plemen jsou opravdu příbuzná a v dávném středověku si byla ještě více blízká, než je tomu dnes. Pekingské psíky mohli vlastnit pouze královští příslušníci císařského dvora. Prostý lid nesměl pohlédnout nejen na císaře, ale musel odvracet hlavu i od jejich psů. Těm, kteří na císařské psy jen pohlédli, hrozila dokonce smrt. Říká se, že pekingští palácoví psi byli opečováváni tak, jako by byli posvátní. Původně existovaly 3 velikosti pekinézů: lví, sluneční a rukávcoví. Rukávcoví pekinézové patřili k těm nejvzácnějším a nejcennějším. Jejich miniaturní růst nebyl ale přirozený, byl omezován velmi přísnou dietou a také podáváním drog.

Standard plemene dovoluje různé barvy

Standard plemene dovoluje různé barvy

Pozitiva plemene

přitažlivý vzhled tohoto roztomilého psíka z něj činí velmi oblíbeného domácího mazlíčka. Díky jeho srsti je jeho vzhled doslova majestátní. Jeho povaha je přítulná, věrná a nebojácná. Ač na první pohled vypadá velmi křehce, jedná se o nebojácného houževnatého psa. Jeho kulaté velké oči září do daleka. pro mnoho milovníků malých psů je toto plemeno přímo neodolatelné a je pro ně těžké se do něj nezamilovat. Korunou tohoto plemene je jeho nádherná srst. pokud se na srsti vytvoří žmolky, velmi těžce se pak odstraňují.
 

Negativa plemene

Nádherná srst si však žádá náležitou péči, denní úpravu a speciální střih. Péče o ni si vyžádá poměrně dost času. Pekinézové mají dlouhé pesíky i hustou podsadu a obě vrstvy jejich srsti je třeba opečovávat stejně dobře. Péče o srst tohoto plemene musí být pro každého chovatele prvořadá. neupravená srst je navíc líhní parazitů nebo cizopasníků. Zanedbávat se nesmí ani péče o ocas těchto psů.
 

Popis plemene – typické znaky

Země původu: Čína
Hmotnost: ideální hmotnost nepřesahuje u psa 5 kg a u feny 5,5 kg u feny.
Výška: standard výšku neuvádí
Barva: přípustné jsou takřka všechny odstíny, žádná z barev nemá přednost. Méně cenění jsou albínové a psi játrově hnědé barvy. Barvy mohou být i smíšené.
Klasifikace podle FCI: společenské plemeno
Postava: krátký široký hrudník s dobře klenutými žebry, rovný hřbet s výrazným pásem.
Srst: hustá s podsadou lvího vzhledu. Rovná, dlouhá, s mohutnou hřívou na plecích, s hustou podsadu a dlouhými pesíky, bohaté praporce na prstech, zadní straně nohou, uších, hřbetě.
Povaha: nebojácná, povýšená.

Pekingský palácový psík někdy nazývaný jako rukávcový pes

Pekingský palácový psík někdy nazývaný jako rukávcový pes

Zdravotní stav

Pekinézové jsou psi typicky krátkohlaví (brachykefální), to znamená, že jejich kosti nosní jsou výrazně zkrácené. Jejich obličej je až nápadně plochý a proto mají tato plemena výrazně větší sklon k dýchacím a nosním potížím. Dobrý výběr dokáže tyto problémy částečně eliminovat. Každé náhle vzniklé frkání a kýchání by měl zhodnotit lékař a přesvědčit se, zda nejde něco vážnějšího. Pekinézové mohou trpět rovněž záněty mandlí, krčními chorobami. Běžné zadýchávání není skutečný problém. Jedná se o častý jev vyskytující se u všech krátkonosých plemen. Není-li si majitel zcela jist správným dýcháním svého pekinéze, měl by se postarat o jeho vyšetření veterinárním lékařem. Nejen starší psy, ale i mladší kategorie pekinézů postihují srdeční choroby. Vzhledem k vystupujícím a mělce posazeným očím dochází u pekinézů často k jejich poranění. Někdy se u nich vyskytuje luxace čéšky. Plemena s dlouhým hřbetem mají dispozici k potížemi s meziobratlovými ploténkami. Pekinézové, jako i jiná plemena velmi brzy ztrácejí zuby. Pokud se u psů objeví zubní infekce v dásních, často je velmi obtížné ji zastavit. Bakterie proudí krví dále do těla a mohou tak onemocnět i játra, srdce, klouby nebo ledviny. Těmto psům nevyhovují vysoké teploty, těžko se ochlazují dýcháním a navíc mají velmi hustou srst. Začervenání ucha a hnědý páchnoucí výměšek může bát známkou onemocnění ucha.

Zajímavosti

About Author

Leave A Reply