Pozor, vzteklina je smrtelná nemoc, která se nedá léčit!

0

Česká republika se od roku 2004 řadí mezi země, na jejichž území je nebezpečí nákazy vzteklinou naprosto minimální. Neznamená to ovšem, že se vzteklina už u nás nevyskytuje. Tato zákeřná virová infekce je stále dost rozšířená mezi netopýry, další nebezpečí pak skrývá migrace divokých zvířat. Vzteklina se řadí mezi zoonozy, tedy je přenosná na člověka. Ve chvíli kdy se projeví příznaky, stává se infekce smrtelnou a neexistuje žádná metoda léčby.

Vzteklina je jednou z nejdéle známých chorob, byla popisována už ve středověku. Ačkoliv se pes řadí mezi zvířata, která jsou k viru vztekliny středně vnímavá, byl vždy používán jako modelový případ. Nejspíše proto, že následně právě pokousání psem vedlo k nákaze a smrti jeho majitele. Vzteklinou se však mohou nakazit i jiní savci a přenést ji na člověka. Konkrétně v Evropě se jedná nejčastěji o lišky, malé hlodavce nebo netopýry. Směrem dále na východ se pak hlavním zdrojem nákazy stává i psík mývalovitý.

Vzteklina – způsob přenosu a průběh nemoci

Vzteklina se v naprosté většině přenáší slinami infikovaného zvířete při pokousání zdravého jedince. Nakažení se neprojeví hned, ale až několik dnů či týdnů po tom, co se virus dostane do těla. Pes, infikovaný vzteklinou, může slinami dál šířit virus dříve, než se projeví příznaky – to je nebezpečné zejména pro člověka.

Vzteklina je virové onemocnění centrální nervové soustavy, to tedy znamená, že napadá cíleně mozek, míchu a další nervové dráhy a spojení. Následně je virus koncentrován ve slinách, aby se zajistil jeho další přenos. Celkový průběh má dvě základní formy tichou a zuřivou. Právě po té druhé získala choroba své české jméno. Ale konkrétní příznaky se mohou u jednotlivých zvířat lišit, prolínat a podobně.

Zuřivá forma se skládá ze tří rozličných etap, které následují relativně rychle po sobě v závislosti na odolnosti napadeného jedince. První etapa se postará zejména o vlastní šíření viru – pes již má napadenou centrální nervovou soustavu a virus „řídí“ jeho tělo. Dojde tedy k postupné obrně hrtanu, což značně sníží psovu schopnost polykat. Mezitím se virus koncentruje ve slinách, které postupně psovi vytékají z tlamy. Pes mění své chování, někdy nepoznává okolí. Následně se objeví pohybové problémy a začíná druhá etapa – zvíře se dostane do nabuzeného stavu a na podněty reaguje podrážděně. Agresivita se stupňuje, pes nepoznává své majitele a kouše všechno okolo.

Třetí fáze je pak ve znamení naprosté vyčerpanosti, zvíře se stává letargickým, jazyk mu visí z tlamy, leží. Následně dojde k zástavě srdce a úmrtí. Tichá forma má podobný průběh, akorát naprosto chybí agresivní projevy a celá fáze nabuzeného stavu. Ale stačí kontakt slin takového zvířete s otevřenou ranou a nákaza je na světě.

Zvíře nakažené vzteklinou se neléčí – ani pes

Léčba vztekliny neexistuje. Nemoc je natolik závažná, že se ani žádné léčení zvířat neprovádí. Nezáleží na tom, kolik jste ochotni investovat peněz – žádná možnost prostě není. V případě podezření na nakažení vzteklinou je nutné vzít psa ihned k veterináři. Pokud dojde k potvrzení nákazy, musí být ihned zvíře utraceno.

Pokud nakažené nebo neznámé zvíře pokouše člověka, nebo ho jinak poraní, je nutné zjistit majitele. Nebo zajistit odchyt zvířete, aby se mohlo provést veterinární vyšetření. Jestliže není možné nákazu vzteklinou zcela vyloučit, je nutné ihned člověku podat vakcinační sérum. Pak musí napadený člověk podstoupit ještě čtyři další očkovací dávky a poté musí doufat, že si imunita jeho organismu poradí. Pokud nemoc propukne, ani lidé nemají žádnou šanci.

Výše popsané formy průběhu nemoci jsou typické pro evropský kontinent, na jiných kontinentech je možné pozorovat i jiné příznaky a dokonce ohniska nákazy se koncentrují na jiné živočišné druhy. Majitelé psů by měli mít zvláště na paměti, že v podstatě nulovému výskytu vztekliny na našem území vděčíme pouze důkladnému a důslednému proočkování nejvíce ohrožených zvířat, zejména tedy psů. Trvalo to více než padesát let, proto je očkování proti vzteklině povinné a neměli byste je v žádném případě podceňovat.

Lidé, kteří cestují do exotických oblastí se zvýšeným rizikem nákazy vzteklinou, se mohou chránit preventivním očkováním – takzvanou neexpoziční profylaxí. Vzteklina je ale všude na světě stejně nebezpečná a tak většina zemí pracuje na snížení jejího výskytu. V Evropě je vzteklina psů stále hojně rozšířená v Turecku, v jiných evropských zemích se týká hlavně lišek, netopýrů, případně malých hlodavců.

 

 

 

About Author

Redakce Infopes

Jsme skupinka nadšenců, která pro Vás píše a shání informace ze světa domácích mazlíčků. Sdílíme informace nejen o psech, ale i o dalších zvířátkách, které s námi žijí a dělají nám radost.

Leave A Reply