Psi pomáhají autistickým dětem aneb Canisterapie v praxi

0

Je třeba v prvé řadě počítat s tím, že ne každý autista je schopen najít si cestu k psovi terapeutovi. Vždy je třeba předem zkusit, zda to bude možné a jestli se autistické dítě nebude psa bát. Ani terapeutický pes si nemusí nechat všechno líbit a má také svou hranici trpělivosti a výdrže. Na druhou stranu mnozí autisté psům rozumějí velmi dobře. Práce s autistou je složitá záležitost i pro člověka, natož pro psa. Ale psi mají velkou výhodu, jako jediná zvířata umějí číst v lidské mimice. A právě to jim práci nejen s autisty velmi usnadňuje.

Co je to autismus

Autisté jsou lidé, kteří nerozumějí citovým projevům. Nemají rádi narušování osobního prostoru, objímání a pokud je přece jen obejmete, může to být pro ně signál k tomu, aby se s vámi poprali. Nerozumějí tomu, co se běžně odehrává v nitru ostatním lidem: láska, smutek, stesk, lítost, radost, nadšení nebo dojetí. Už to, aby byl člověk schopen pracovat s autisty vyžaduje velkou změnu v uvažování, a což teprve vycvičit psa tak, aby byl schopen s autistou pracovat. Vždy je kladen důraz na to, aby se majitel a cvičitel canisterapeutického psa poradil v tomto případě také s psychologem, případně s pedagogem.

Formy autismu

Autismus má řadu stupňů, a také velmi širokou škálu projevů. Má lehčí i velmi těžké formy. S lehčími formami, jako je například Aspergerův syndrom, je možno získat i vysokoškolský titul, zatímco při těch nejtěžších formách autisté nejsou schopni jakkoli komunikovat se svým okolím a ocitají se tak v naprosté vnitřní izolaci. Stereotypní kymácivé pohyby a naprostá izolace jsou příznakem Kannerova syndromu. Aspergerův syndrom není provázen ztrátou intelektu, ale naopak. Autista s touto formou má intelekt velmi vysoký avšak jeho emocionální stránka je mimo realitu.

Děti a pes se musí vzájemnému vztahu učit

 

Čím pes autistovi pomáhá

Pes má člověka za dlouhou dobu společného soužití přečteného do těch nejmenších detailů. A psi tyto schopnosti dědí. Zatímco pro autisty jsou gesta a mimika lidského obličeje jednou velkou neznámou. Je-li to z jejich strany možné, musí se autisté citům a rozeznávání emocí učit. Pes je proto pro každého autistu v tomto směru doslova pravým požehnáním. Pes nebo i jiné zvíře je pro autistu přínosné v tom, že ho dovede vytáhnout z jeho vlastní ulity. Pes pro autistu tedy představuje jisté spojení s vnějším světem, na které dokáže autista odpovídajícím způsobem reagovat. Pes tedy dělá službu oběma stranám, funguje jako tlumočník autistových pocitů určených pro vnější svět a obráceně. Překvapivá pro většinu z nás může být skutečnost, že autista chápe náznaky psího chování mnohem rychleji, než bychom si mohli myslet, což je právě pro canisterapii u autistických osob velmi přínosné.

Rizika

Zejména malé děti je třeba připravit na to, že pes není hračka, ani loutka, se kterou si mohou dělat, co chtějí. Ačkoli větší zdravé děti už jsou schopny samy pochopit, že pes je terapeut, není tomu tak u autistických dětí. Pokud si tedy nemůžete být jisti tím, jak se dítě bude k psovi chovat, nepouštějte k němu psa. Dále nikdy nenechávejte psa s dítětem o samotě. Z obou stran mohou nastat nepředvídatelné zvraty v chování. Velmi důsledně musí být zvážen také výběr psa. Neexistuje jednoznačně psí rasa, která by byla pro canisterapii nejvhodnější. Vždy je třeba zvažovat nejen chování psa, jeho dispozice k práci canisterapeuta, ale také jeho velikost, temperament a konkrétní schopnosti, ať už vrozené, nebo naučené.

About Author

Leave A Reply