Rexíkův příběh aneb jak Markéta ke svému psovi přišla

0

U mé kamarádky Markéty byl vždy na dvoře či doma nějaký pes nebo kočka, případně i několik těchto oblíbených domácích zvířat zároveň. Vždycky o ně bylo dobře a láskyplně pečováno, a tak nebyl důvod, proč by si nepořídili dalšího pejska, když jim ten poslední černý chundeláč odešel za duhový most. Osud tomu chtěl, že si na dalšího pejska počkali déle než obvykle. Ovšem čekání se vyplatilo. Náhoda jim přihrála do života Rexíka, na kterého nedají dopustit.

Nalezenec z příkopu

Markétin Rex je nalezenec z příkopu. Do jejich rodiny se dostal díky lesním dělníkům, kteří jej našli nedaleko hlavní silnice, kde ho pravděpodobně někdo vyhodil z auta. Dělníci si dávali ke svačině chleba se salámem a nejspíš to byla právě vůně salámu, která přilákala tehdy ještě bezejmenného čtyřnohého tuláka k nim. Jakmile ochutnal z jejich svačin to nejlepší, přišel blíž a nechal se dokonce i pohladit. Jeho srst byla zabahněná, plná písku, bodláčí a slepených chuchvalců chlupů. Vypadal, jako by mu bylo už snad 15 let. Dělníci ho vzali po šichtě s sebou. Naložili ho do lžíce bagru, neboť on i ta lžíce byli plní bláta a navíc se pes opravdu hodně bál, když jej chtěli naložit do auta.

Do roka se stal z Rexe hravý a nebojácný Markétin obránce a zároveň šťastný pes

Co se vyklubalo ze zabahněného tuláka

Celá výprava se vydala rovnou směrem k domu, kde Markéta bydlí. Kamarád věděl, že Markétě pes zemřel a že hledá dalšího, který by ji oslovil a okouzlil hned na první pohled. Markéta nezaváhala ani na chviličku. Hned dala té hromádce neštěstí jméno Rex, když viděla v jeho očích tu hravost a vděčnost, kterou jí doslova zasypal. Markétě i Rexovi bylo naprosto lhostejné, že se museli nejprve zbavit všech těch bodláků v srsti. Rex jí naprosto důvěřoval. Ihned poznal, že je pro něj ona ta pravá a totéž cítila i Markéta. Celá očistná procedura pokračovala několikanásobnou vydatnou koupelí, dokud se nepodařilo dostat dolů všechny ty pláty bahna, které bylo do Rexovy srsti takřka zapečené. A hle, ze zabahněného šedého a hodně smutného tuláka se najednou vyklubal veselý hravý psík se zlatavou srstí.

Na veterině čekalo další překvapení

Další překvapení na sebe nedalo dlouho čekat. Markéta vzala nalezence Rexe o dva dny později na prohlídku k veterináři, a ten jí sdělil, že Rexovi je tak maximálně rok. Markéta se radovala, že její nový společník tu s nimi bude ještě opravdu dlouho, a tak z veteriny odcházeli oba s veselou. Dny plynuly a Rex se přestával bát zvuku motoru aut, přestal vnímat pro něj dosud nepříjemný zvuk projíždějících vlaků, byl stále méně vyplašený a po každodenních procházkách s Markétou k nedaleké mírné říčce, kde se spolu v létě brouzdali, už ho opustil i strach z vody. Po roce už se zcela zklidnil a přestal zle reagovat.

Rex hlídačem a ochráncem

Z Rexe se stal přítulný a veselý psíček, který miluje vodu, děti a celkově lidskou společnost, má kamarádský vztah k ostatním psům i kočkám a přestal se bát i aut. Markéta je za něj velmi vděčná a kromě každodenních procházek mu bohatě dopřává i výběh na jejich velké zahradě za domem. Velká zahrada, to je něco pro něj a jeho opravdu živou povahu. Rex se nakonec ukázal i jako dobrý hlídač a Markéta v něm nalezla i svého skvělého nového ochránce.
Foto: zdroj redakce

About Author

Leave A Reply