Savanská kočka – mazlík s krví divokého servala a silnými loveckými instinkty

Exotická domácí šelma s ladnými pohyby a naprostou oddaností k rodině patří k nejmladším vyšlechtěným plemenům. Savanská kočka je i přes svůj divoký původ bezproblémová a velmi učenlivá. Navíc působí exkluzivně.

 

Prapředek savanské kočky je africký serval stepní, matka kočka domácí. Jejich křížení nebylo jednoduché. Trpělivost šlechtitelských stanic nakonec přinesla pomyslné ovoce v podobě tohoto nového plemena obdařeného vzhledem servala a vlastnostmi domestikované kočky.

Savanská kočka je lovec – a v něčem má povahu jako pes

Po divokém servalovi si savanská kočka zachovala silné lovecké instinkty. Nemilosrdně pronásleduje myši, hraboše, krysy a potkany. Savanské kočky jsou vysoce inteligentní. Rychle navyknou chůzi na vodítku, přiběhnou na zavolání a s chutí aportují. Doma jim nedělá problém otevírání zásuvek a dveří. Savanská kočka je také velmi přátelská. Uvykne na své majitele a je jim velmi oddaná. K cizím je spíše lhostejná. Výborně se snáší s ostatními domácími zvířaty, vč. jiných koček a psů.

Patří mezi největší světová plemena

Savanské kočky dosahují váhy okolo 10 kg a spolu s ragdolly, mainskými mývalími a norskými lesními kočkami patří k těm opravdu největším. Vzhledově se od nich ale odlišují. Savanská kočka je krátkosrstá, po svém divokém předkovi má štíhlé (až atletické) tělo a skvrnitou nebo pruhovanou srst. Jelikož se jedná o velmi mladé plemeno, teprve nedávno došlo k jeho standardizaci. Jinými slovy, vzhled koček je závislý na tom, o jakou generaci se jedná.

V současnosti je typické zbarvení savanské kočky stříbrné a šedé, z dřívějších generací může převládat i lehce naoranžovělé.

Savanská kočka má oči jako diamanty

Plemeno se vyznačuje velmi výraznýma a krásnýma očima. Ty si v sobě nesou velkou část z očí svého divokého afrického otce. Jsou kolem nich patrné „slzy“.

Péče o savanskou kočku

Tyto kočky je možné bez problémů chovat v bytě. I když se jedná o aktivní plemeno, jeho jedinci nevyžadují dlouhé procházky ani hektarové pozemky s volným výběhem. Po své „matce“ – kočce domácí – jsou spokojení i v menších prostorách. Neznamená to však, že by nevítali běhání po zahradě nebo vycházky. Ostatně jak již bylo zmíněno, rychle uvyknou chůzi na vodítku.

Savanské kočky nevyžadují žádnou zvláštní stravu ani veterinární péči. Dobře prospívají z krmiv odpovídajících jejich váhové kategorii a aktivitě. Nutná u tohoto plemene není ani zvýšená péče o srst – postačí ji občas vykartáčovat.

Pozitiva plemene

• exotický vzhled divoké šelmy
• nepřehlédnutelná velikost
• nenáročnost
• velmi dobrá snášenlivost s ostatními zvířaty
• přátelskost a oddanost ke členům rodiny
• vysoký stupeň učenlivosti

Negativa plemene

Jelikož se jedná o mladé a poměrně obtížně šlechtěné plemeno, je i jeho cena vyšší (zpravidla více než deset tisíc). Chovem savanské kočky se stále zabývá jen omezený počet chovatelů.

Historie plemene kočky savanské

Na Mezinárodní asociaci koček (TICA) bylo plemeno poprvé prezentováno v roce 1996. Přitom první zdokumentované křížení proběhlo americkou šlechtitelkou Judy Frank již roku 1980.

Na výstavách jsou k vidění teprve kočky 5. generace (F5), jejichž vzhled je již standardizován. Čím starší generace (< F5), tím jsou její jedinci více podobní divokému servalovi. Křížení zdržoval také fakt, že až do generace F4 byla většina kočičích samců neplodných.

Za samice byly vybírány kočky různých krátkosrstých plemen: egyptská mau, orientální krátkosrstá, bengálská a serengetská. Díky trpělivosti šlechtitelských stanic vznikla savanská kočka se vzhledem podobným servalovi, ale s vlastnostmi kočky domácí.