Sibiřská kočka – mazel s velkým steskem po majiteli

Je velmi kontaktní, pokud se jí nedostává dostatečné pozornosti, strádá. V tomto ohledu je sibiřská kočka spíše jako pes. Ke člověku přilne tak, že jakákoli změna majitele ji citelně zasáhne. Neopustí vás ani na dovolené.

 

Oproti většině jiných plemen je sibiřka, jak ji chovatelé často nazývají, velmi fixovaná na člověka. Její láska a náklonnost k rodině je téměř bezmezná. Proto také těžce snáší nepřítomnost členů domácnosti. O změně majitele ani nemluvě. Sibiřská kočka je ideálním společníkem pro ty, kteří netráví příliš času mimo domov a jsou ji ochotni de facto přijmout za své dítě.

Sibiřská kočka je přírodní plemeno

Její mírumilovná povaha a mazlivý vzhled nevznikl úmyslně. Je výsledkem přírodního výběru a křížení koček původem z Ruska a Ukrajiny s kočkami dovezenými z Blízkého východu. Dříve byly sibiřské kočky známy pod přízviskem „ruské dlouhosrsté“. Od roku 1997, kdy bylo plemeno oficiálně uznáno FIFe, užívá oficiálního názvu sibiřská kočka.

Téměř ideální mazlík

Jedinci tohoto plemene jsou klidní a mírumilovní. Následovat vás budou prakticky všude, podobně jako pes. Bez obav je s sebou můžete vzít i na dovolenou, budou vám vděční. Jsou příkladnými společníky k dětem, bezdětným párům i starším lidem. I když to srst sibiřek nevyžaduje, jsou rády hlazeny a kartáčovány – tento akt zpravidla berou za vítaný fyzický kontakt.

Stejně jako u ragdolla, se kterým bývá sibiřská kočka pro svou mírumilovnost a oddanost srovnávána, i u sibiřky platí, že nesnáší samotu. Než aby osaměle zůstávala doma, na její pořízení raději zapomeňte. Nebo  jí dejte společníka – nejlépe druhou sibiřku. Jedinci tohoto plemene bývají bezkonfliktní, dobře tedy vyjdou i s jinou kočkou nebo se psem. K cizím lidem jsou někdy nedůvěřiví.

Kde chovat sibiřskou kočku

Sibiřské kočky se neřadí mezi aktivní plemena. Nepotřebují rozlehlou zahradu ani dlouhé každodenní procházky. Dobře jim bude v domě i v bytě (nejlépe s balkónem).

Díky svým divokým předkům jsou tyto kočky velmi otužilé, pobyt venku jim většinou nevadí ani v zimních měsících.

Jak ji zabavit

Příslušníci tohoto plemene mají rádi vodu, někteří jedinci ji dokonce cíleně vyhledávají. V létě jim uděláte radost dětským nafukovacím bazénkem naplněným vodou. Zapomenout byste neměli ani na hračky. Hra je pro sibiřku vítaným zpestřením, stejně jako pro každou jinou kočku.

Podoba sibiřské kočky

Jsou polo-dlouhosrsté (obdobně jako např. mainská mývalí či norská lesní) a vyznačují se silným svalnatým tělem. Patří k větším plemenům. Kocouři jsou robustnější než kočky a dosahují váhy až 10 kg. Mají silný, dlouhý a huňatý ocas a přiměřeně dlouhé končetiny. U sibiřek dochází ke značným rozdílům mezi letní a zimní srstí. Letní je kratší a méně hustá, zimní se naopak vyznačuje bohatou náprsenkou, límcem a ochlupením nohou.

Jak o ni pečovat

Srst sibiřek odpuzuje vodu, neplstnatí a funguje jako účinná tepelná izolace. Nevyžaduje ani žádnou zvláštní údržbu. Jednou za týden ji stačí vykartáčovat. Kočky není doporučeno při koupeli šampónovat či jinak ošetřovat jejich srst, protože by mohlo dojít k narušení samočisticí schopnosti jejich kožíšku.

Výhody plemene

• příjemný „mazlivý“ vzhled
• loajálnost
• komunikativnost
• přítulnost
• dobrá snášenlivost s ostatními zvířaty
• zvídavost – kočce žádné dění v domácnosti neunikne
• odolnost proti nemocem
• nenáročnost

Nevýhody plemen

• je silně citově vázána na lidi, což může být v případě změny majitelů problém
• původ z kočičí množírny

Pozor na to, odkud kočka přichází

Původ jedinců tohoto plemene ovlivňuje celý jejich život. Než si proto pořídíte kotě sibiřské kočky, věnujte čas zjištění, kdo je jejím chovatelem. Nejlépe se jeďte podívat přímo do rodiny majitelů. Je totiž možné, že kotě pochází z množírny, kde vyrůstalo v nedůstojných podmínkách. U takové kočky jen stěží dojde k rozvoji mírumilovných a klidných vlastností, typických pro toto plemeno.