Velký švýcarský salašnický pes – statný krátkosrstý exemplář pasteveckého psa s mírnou a milou povahou

U psů tohoto statného plemene zprvu záleželo výhradně na tom, jak si budou počínat při práci u švýcarských sedláků a řezníků. Jejich statné tělo odjakživa budilo respekt. Jedná se o psy přátelské, ideální pro rodinný život. Nejen tělesně, ale i duševně jsou to velmi čilí psi s mnoha schopnostmi a možnostmi širokého pracovního využití.

Z historie plemene

Plemeno vděčí za svou existenci znalci profesoru Heimovi. Ten v minulosti pracoval jako rozhodčí na výstavách. Při jedné z výstav, jichž se Heim zúčastnil, se na scéně objevil spolu s bernským salašnickým psem i podobný krátkosrstý exemplář mohutného těla. Neušel pozornosti Alberta Heima. Tehdy se psal rok 1908, a právě v tom roce byl pokřtěn tento výjimečný velký a výstavní pes jako velký švýcarský. Při hodnocení psů tohoto plemene byl v minulosti vždy kladen důraz na pracovní výkon a na chuť do práce. Až k počátkům plemenného chovu se přidaly i snahy o jednotnou vnější podobu těchto psů. Povaha i vzhled této rasy vede naše pátrání v historii ke společným předkům velkých švýcarských salašnických psů společně se psy svatobernardskými. Největší rozdíly mezi těmito plemeny jsou v náplni jejich pracovní činnosti. Zatímco svatobernardští psi byli vždy považováni za psy luxusní, jejichž vlastnictví bylo bráno jako výsada nemnoha bohatých z vyšších kruhů, u švýcarských salašníků to bylo pouhé pastevectví a hlídání rolníků a jejich stád dobytka.

Pozitiva plemene

Devizou těchto mohutných okouzlujících psů je jejich mírná a vyrovnaná povaha. Přímo z nich vyzařuje rozvážnost, klid a sebejistota. Nenechte se mýlit a nehledejte za touto uvážlivostí a klidem lenost nebo těžkopádnost. Velcí švýcarští salašničtí psi jsou velmi učenliví a mimořádně hbití. Dokazují to nejen při nahánění dobytka, ale i při plavání ve vodě, kterou milují, ať už se jedná o proudící vodu v řece anebo o stojatou vodu v rybníce.

Negativa plemene

Není možné hřešit na to, salašnická plemena jsou všestranně využitelná. I přesto, že mají spoustu skvělých zděděných vlastností, nepřicházejí štěňata na svět vycvičená. Tento názor je zcela nesprávný. I štěňata takto chytrých psů je třeba dobře socializovat a zahrnout je potřebnou výchovou. Jinak by nebylo možné využít jejich skvělého talentu k mnoha různým druhům činností. Dobře trénovaní salašničtí psi se pak mohou stát slepeckými psy, lavinovými psy anebo specializovanými sanitními psy. Jen díky včasné socializaci a důslednému výcviku je později možné využít jejich mnohonásobný pracovní talent.

Popis plemene – typické znaky

Země původu: Švýcarsko
Hmotnost: pes 60 až 70 kg, fena 50 – 60 kg.
Výška: pes -65 – 72 cm, fena 60 – 68 cm.
Klasifikace podle FCI: pinčové, knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi.
Barva: trojbarevná srst s jedinou povolenou základní barvou, a to černou. Bílé znaky jsou na hlavě, hrudi a tlapkách, pálení je rudohnědé. Žádoucí je souměrné vedení kresby. Srst díky tomu působí velmi atraktivně.
Srst: krátká s hustou podsadou.
Postava: silné, nikoli však neohrabané tělo, s širokou hrudí.
Povaha: přátelská, dobromyslná, sebejistá, učenlivá, oddaná, neohrožená.

Pro koho se hodí

Neopomenutelným faktem u všech 4 plemen salašnických psů je to, že milují děti. K jejich oblibě přispívá i to, že nemají lovecký instinkt, a tak jsou ideálními rodinnými psy. Navíc péče o ně není příliš náročná. Mají rádi kontakt se svou rodinou. Pokud tedy zvolíte velkého švýcarského psa jako svého společníka, počítejte s tím, že bude potřebovat dostatek prostoru, hodně jídla, častý kontakt se svými lidmi a pravidelný pohyb a zaměstnání. Na procházkách nutně nevyžaduje sportovní aktivity. Velký švýcarský salašnický pes není psem pro začátečníky. Od mala totiž potřebuje důslednou výchovu a k jeho charakteristickým vlastnostem patří silné teritoriální chování.

Zdravotní stav

Problémy s kyčelními klouby jsou bohužel zásadním zdravotním problémem všech čtyř plemen salašnických psů. Dysplazie kyčelních kloubů vede k jejich deformacím až degeneraci. Časné rozpoznání tohoto dědičně podmíněného onemocnění je možné jen pomocí rentgenového snímku pánve. K dalším zdravotním problémům spojeným s genetickými dispozicemi patří dysplazie loketního kloubu, osteochondrózy. Na rozdíl od kyčelní dysplazie zahrnují dysplazie loketního kloubu a osteochondózy širokou problematiku obtíží v oblastech hlezenního kloubu, kolenního kloubu, lokte a ramene. Další faktory, které mohou ovlivnit toto onemocnění, jsou oddrolování chrupavek a vývojové poruchy ramen a loktů. Ojediněle se v některých liniích velkých švýcarských salašnických psů vyskytuje epilepsie.

Nutnost zaměstnání

Není-li salašnický pes využívaný k práci, pak on za svou pracovní náplň považuje hlídání své rodiny, té lidské. Cítí se nejlépe, jen když má okolo sebe všechny členy své lidské smečky. I proto jsou salašničtí psi vhodnější jako členové početnějších rodin, než aby se stali psem jednoho pána.

Zajímavosti

Salašničtí psi vozívali v minulosti děti usazené v malých zapřažených vozících. Proslavili se tím především bernští salašničtí psi. Velcí švýcarští psi byli využíváni spíše jako tažní psi podomních obchodníků a řezníků. Dříve bývali rozšířeni po celém Švýcarsku. V současnosti jsou chováni jako ochranní a doprovodní psi. Od roku 1909 podléhají tříbarevné exempláře čistému šlechtitelskému chovu. Až do současnosti se u tohoto plemene dědí jedna zvláštnost. Ačkoli feny tohoto plemene jsou menší velikosti, jsou téměř stejné hmotnosti jako samci, a to proto, že mají širší pánev.