Zahrabává si váš pes kosti?

0

Už jste někdy pozorovali svého psa, jak si zahrabává kost? Přemýšleli jste nad tím, proč to vlastně dělá a zda kost potom vůbec najde, až ji bude zase hledat?

Čím uleželejší, tím voňavější

Psi jsou opravdoví gurmáni. Čím uleželejší a voňavější, tím lepší. Jako by si právě tohle říkali, když se venku vyválí, v čem nemají, nebo když si na zahradě, ale klidně i doma zahrabávají kosti, z nichž už ohryzali maso. Jako by přitom přemýšleli, kam si kost schovat, než pěkně uzraje a pak bude teprve správně vonět. Ovšem jsou také psi, kteří si schovávají i jiné věci, či spíše cokoli, co se dá sežrat, například patku tvrdého chleba, co se sušil na kamnech. Ukrývají si jídlo na horší časy?

Instinkt myslí na hubené časy

Ano, je to tak, psi si schovávají kosti anebo jiné žrádlo na dobu, kdy nebude co jíst. I když takovou dobu třeba nikdy nepoznali a jsou krmeni více než královsky, mohou to mít v sobě zakódováno. Než jsme se pustili do pravidelného krmení psů my dvojnožci, museli se starat o sebe psi a vlci sami a potravu si shánět, kde se dalo. A tak když jí byl dostatek, bylo třeba odložit něco na hubené časy. Jejich hluboce zakořeněný instinkt jim říká, že by si měli něco zahrabat do země.

Co se smečkou, kterou nemá kdo krmit

Kdesi bylo uvedeno, že majitel jedné psí smečky odjížděl pravidelně z domova na několik dní pryč. Jeho psy neměl kdo krmit, a tak přemýšlel, jak to udělat, aby psi v době jeho nepřítomnosti netrpěli hladem. A vymyslel báječnou věc. Nakoupil masité hovězí kosti, a ty zahrabal na různých místech svého pozemku. A protože nebyla právě zima, zahrabané kosti začaly po dvou, třech dnech silně zavánět, a tak nebylo pochyb, že je psi brzy vyhledají a pozřou. Od té doby již majitel odjíždí z domu bez obav, že by nebylo o jeho psy dostatečně postaráno.

Poklad pod polštářem

I my máme doma psa, či spíše fenku, která trpí, jak říká syn “polním syndromem”. Byla jako štěně nalezena na poli, kde se asi živila vším možným a nejspíš i nemožným. Naše Beky je živým důkazem toho, že pes je všežravec. Co před ní neschováme, to sežere. Naštěstí pro ni to nezanechává žádné stopy na jejích tělesných křivkách. Nacpe se klidně vařeným nebo syrovým květákem, v nestřeženém okamžiku v ní skončí čtvrtka másla, kterou jsme nechali ležet příliš na kraji kuchyňské linky, anebo sesbírá z kamen suché pečivo, a to si zahrabe do gauče v kuchyni, nebo pod polštáře v ložnici. A když má pocit, že bychom ten její poklad mohli my, nebo druhá fenka v naší domácnosti objevit, raději si patku chleba zase z úkrytu vyndá a přenese někam na bezpečnější místo. Tam pak chodí a packou neustále upravuje polštáře, nebo deku, pod kterou si svůj poklad ukryla.

Půda jako primitivní lednice

Podobnou strategii volí i veverky. Ty si na zimu schovají takové množství oříšků, že i když je nenajdou všechny a na některé zapomenou, pořád jich bude dost na to, aby je zasytily v průběhu chladné zimy. A psi dělají totéž, schovávají si své přebytky do země, aby na ně nemohly nejen mouchy a červi, ale ani jiná hladová zvířata. Využívají půdu jako jakousi primitivní ledničku, kam nakouknou, jakmile je přepadne hlad.

Hrabání je baví

A protože paměť není jejich nejsilnější zbraň, tou je rozhodně čich, vyhledávají pak své zahrabané kosti nikoli poté, co si vzpomněli na místo uložení, ale poté, jakmile ucítili ten správný pach navinulé kosti. V oboru hledání pokladů, čili hrabání mají největší úspěch pochopitelně teriéři, o čemž svědčí už jejich samotné označení “terra”, což znamená země.

Foto: Pixabay.com

About Author

Leave A Reply