Teprve v osmdesátých letech 19. století můžeme pozorovat psy považované za předky současného moderního boxera. Jejich největším pozitivem je jejich stálá povaha, pro ni jsou považováni za skvělé rodinné psy. Od přírody jsou to hraví a silní psi. Od svého pána potřebují pevnou ruku, která dokáže krotit jejich tendence k nespoutanosti. Jakmile jsou již vycvičeni, jsou z nich skvělí rodinní hlídači, psi loajální ke svým lidem. Je potřeba počítat s tím, že potřebují hodně pohybu ve venkovním prostředí.
Z historie plemene
Boxeři patří do skupiny dogovitých plemen. Z tohoto hlediska tedy můžeme zkoumat historii boxerů až přibližně 5 tisíc let zpět. Dnešní boxeři jsou však mixem nejrůznějších plemen. Mezi svými předky tak boxeři mají nejen dogy, anglické mastify, italské mastiny, švýcarské sennenhondeny, francouzské bordeaux dogy. Nejvíce jsou v boxerech zastoupeni staří bullenbeisseři. Jistý vliv na podobu i chování boxerů může mít i starý anglický buldok. V Německu byly na počátku 19. století zakázány tehdy velmi oblíbené psí sporty – souboje, a tehdy se dali chovatelé do křížení potomků těchto psích bojovníků – gdaňského bullenbeissera a brabantského bullenbeissera. Tak začalo vznikat plemeno nové a moderní s mnoha možnostmi využití. Brabantští b. byli snadněji zvladatelní, zatímco gdaňští b. měli poměrně těžké tělo. Dnešní boxeři jsou statní psi, kteří mají mimo jiné mnohem vyšší nohy, než tomu bylo u boxerů kolem roku 1900. Předpokládá se tedy, že většinu svých vlastností dnešní boxeři zdědili právě po brabantských bullenbeisserech.
Pozitiva plemene
Aktivní psi, kteří zároveň nejsou neklidní nebo nervózní. Bývají zvídaví a veselí. Dá se říct, že jsou to psi se smyslem pro humor. Už pro to je pro ně vhodná i duševní činnost. Mají rádi děti a jsou své rodinně maximálně oddaní. Trénink poslušnosti s nimi můžete absolvovat až do vysoké úrovně. Mají vysoký práh bolestivosti, a tak snesou leccos i od dětí, které se k nim v zápalu hry nechovají zrovna příkladně. Vždy je nutné dětem vysvětlit, že psa nesmí dráždit, nebo rušit při jídle či odpočinku. Na druhé straně dobře vychovaný boxer dokáže být skvělým hlídačem vašeho dítěte.
I když se tváří přísně, mají boxeři smysl pro humor
Negativa plemene
Zásadními negativy tohoto plemene jsou jeho zdravotní problémy. Prvním problémem je krátký čenich, který může způsobit potíže s dýcháním. Dušnost je u boxera problém, který byste neměli přehlédnout. Dále je tu problém s očními víčky. Zdravá oční víčka přiléhají k oku, zatímco boxeři mají často problém s povislým spodním víčkem. Při pohledu na takového psa vidíte červenou vnitřní část jeho oka. Někdy se dokonce víčko ohýbá směrem dovnitř do oka a zarůstající řasy dráždí rohovku, což spouští žlutavý výtok z oka.
Popis plemene – typické znaky
Země původu: Německo
Hmotnost: feny – 25 kg a více, psi – 30 kg a více
Výška: feny od 53 do 59 cm, psi od 57 do 63 cm.
Barva: plemenný standard dovoluje bílou srst maximálně na 1/3 těla. Nejčastěji zlatá nebo žíhaná srst, vždy černá maska, bílé znaky povoleny.
Klasifikace podle FCI: pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští honáci.
Srst: krátká, žíhaná, nepotřebuje přílišnou péči
Postava: silná, osvalená, nesmí být nemotorná. Podsaditý pes se silnými kostmi.
Povaha: boxeři jsou ideální rodinní psi, dají se poměrně snadno vychovávat. Jsou přátelští. Mají hravou a skotačivou povahu. Nepříjemnými zážitky se nenechají snadno ovlivnit. Pozitivní odměňování má na ně při výcviku skvělý vliv. Nemají problém s ostatními psy nebo domácími zvířaty.
Boxeři potřebují hodně pohybu venku na vzduchu
Pro koho se boxeři hodí
Trénink poslušnosti s nimi můžete absolvovat až do vysoké úrovně. Díky pozitivnímu odměňování s nimi můžete dosáhnout vynikajících úspěchů při sportu i na výstavách. Milují také různé hry s míčkem a nácvik dovedností. V mládí disponují doslova neutuchající energií. Jste-li aktivní pán, který s boxerem bude neustále něco podnikat, cvičit ho a jezdit s ním na výlety, chodit na procházky, jste pro boxera ten pravý člověk. Některé páníčky může neutuchající energie boxerů přivádět až k šílenství. Výchova psů – samců je náročnější. Snaží se totiž prosadit mnohem více než feny, ať už se jedná o konflikty kvůli potravě, hierarchii ve smečce nebo o rozmnožování. Potřebují pevnou ruku, která ale není tvrdá. Stanovení pravidel ihned na začátku vzájemného soužití a jejich důsledné dodržování vám pomůže vychovat ze štěněte správného boxera. Nezapomeňte na dobrou socializaci v pravý čas.
Zdraví boxerů
Za normálních okolností zůstávají boxeři hraví a aktivní často až do věku mezi 8 – 9 lety. Někdy ale přijde nemoc, která všechno náhle změní. Boxeři se dožívají věku mezi 11 – 12 lety. Bohužel jsou náchylní k opotřebení kloubů – artróze a spondylóze. I nádory se u boxerů vyskytují velmi často. Proto je nutné nechat včas vyšetřit všechny bulky na těle psa. Dědičné dispozice u boxerů způsobují náchylnost k natržení kolenního vazu, a to vazu předního křížového. Ani srdeční choroby nejsou nic výjimečného. U boxerů se častěji než u jiných plemen vyskytuje především dilatativní kardiomyopathie. Naštěstí alespoň při výskytu dysplazie kyčelního kloubu se u boxerů nevyskytuje vážná forma tohoto onemocnění. Při výběru štěněte buďte ostražití, i co se barev srsti týče. Skvrny kolem uší a očí s sebou u boxerů zpravidla přinášejí nemoci. Boxeři s bílou hlavou obvykle trpí hluchotou nebo slepotou. Nedostatek pigmentu u bílých boxerů způsobuje přecitlivělost na UV záření, které může v budoucnu vést až ke kožním nádorům. Zpravidla až ve vyšším věku se u boxerů projevuje epilepsie. Nakonec je tu ještě dědičné ektropium, u některých jedinců je nutné jej dokonce operativně odstranit.
Přejděte včas u starých psů na krmivo pro seniory
Změna standardu ku prospěchu psa
Jako u mnoha dlouhou dobu šlechtěných plemen je tomu i u boxerů, mnohé nemoci jsou u nich dědičné. Naštěstí plemenný standard není naprosto neměnné dogma, a tak čas od času se i ten změní. V případě boxerů je to častěji, než u jiných plemen. Některé plemenné znaky s sebou totiž přinášejí zdravotní problémy, které jsou naprosto nežádoucí. U boxerů byl takovým znakem krátký čenich, který jim ztěžoval dýchání. To znamenalo, že se boxerům snižovala jak fyzická, tak pracovní výkonnost. V současném posuzování boxerů se tedy spíše prosazuje vyrovnaný poměr mezi délkou čenichu a délkou lebky.
Zajímavosti
Původ označení plemene boxer není přesně známé. Některé prameny tvrdí, že se jedná o odvozeninu zvyku, kdy tito psi používají při bojích a šarvátkách přední tlapy. Jiné prameny ale mají za to, že jméno je odkazem na anglickou krev, jež díky anglickým buldokům koluje i v žilách boxerů.
Foto: Pixabay.com
