Labradorský retrívr – Povaha a fakta o plemeni

Hledáte-li pro sebe či své děti hodného, věrného a učenlivého psa neagresivní povahy, pak jej naleznete v labradorském retrívru. Toto plemeno je nejen velmi přátelské a laskavé, ale také klidné a vysoce vnímavé. Není tedy divu, že je u nás stále oblíbenější.

Pozitiva plemene labradorský retrívr

Jen těžko byste nalezli pozornějšího záchranáře, urputnějšího psího detektiva nebo oddanějšího společníka. Labradorský retrívr bývá pro svou kontaktní a inteligentní povahu využíván jako asistent slepců, společník tělesně postižených nebo účastník psychoterapeutických metod v rámci canisterapie. Díky svému skvělému čichu a schopnostem dobře porozumět povelům stává po boku policistů při hledání drog a výbušnin. Labradorský retrívr umí být nejen velmi dobrým služebním psem, ale také hravým a přátelským společníkem celé rodiny. Má nekonfliktní povahu a bývá vnímán jako výborný rodinný pes.

Negativa plemene labradorský retrívr

Labradorský retrívr je vděčný strávník s velkým apetitem a sklonem k obezitě. Nemá-li dostatek pohybu nebo bývá-li často překrmován, je zvýšená tělesná hmotnost očekávaným důsledkem. Někdy je až přehnaně důvěřivý. Díky stále rostoucí oblibě tohoto plemene dochází k jeho nekontrolovanému křížení, z něhož se ve větší míře rodí psi s netypickými sklony chování jako jsou kousavost, neklidnost, bázlivost či dokonce agresivita.

Další aspekty chovu labradorského retrívra

Díky své přátelské povaze špatně snáší separaci od lidí. Není proto běžným hlídacím psem. Někdy se sice může vyskytnout jedinec s nadprůměrnými ochranářskými pudy, toto však bývá spíše výjimkou. Labradorský retrívr postrádá agresivní sklony viditelné u běžně využívaných obranářských psů. Na cizí osoby nebo nezvyklé situace však upozorní hlasitým štěkotem. Toto plemeno je fyzicky velmi aktivní, pro udržení dobré kondice potřebuje pohyb. Jeho nedostatek se často odrazí právě v obezitě. Příznačná je pro plemeno též jeho učenlivost. Jen těžko by mohl být tak dobrým služebním, slepeckým a canisterapeutickým psem, pokud by rychle a bravurně nezvládal dlouhou řadu pokynů.

Popis plemene – typické znaky

země původu	Kanada
hmotnost	cca 32–40 kg
výška †	psi: 56–57 cm, feny: 54–56 cm
barva	černá, žlutá, čokoládově hnědá
klasifikace dle FCI	VIII. Slídiči, přinašeči a psi vodní
postava	charakteristickými znaky jsou široká lebka, široký hrudník, silná záda a bedra, celkově robustní konstituce
srst	vrchní vrstva je voděodolná, krátká, silná a přilehlá, spodní vrstvu tvoří jemná a hustá podsada
povaha	důvěřivá, hravá, přátelská, inteligentní, neagresivní

 

Hry aneb jak zabavit labradorského retrívra

Díky své bystrosti a učenlivosti jsou pro plemeno vhodné sporty jako agility nebo aportování. Tito psi milují dlouhé procházky a vodu. Jsou opravdu dobrými a velmi otužilými plavci. Do svého repertoáru vyžití tedy v klidu zařaďte i nejrůznější vodní sporty.

Historie plemene

Prapředci dnešního labradorského retrívra pocházeli zřejmě z kanadského ostrova Newfoundlandu, ležícího v Atlantském oceánu. Odtud byli počátkem 19. stol. importováni do Anglie a zde následně kříženi. Díky pokroku ve vývoji střelných zbraní, které bylo možné stále rychleji nabíjet, klesal zájem o honácké psy a jejich místo zaujímali právě retrívři. Ti ještě neměli vzhled ani povahové vlastnosti nynějších labradorů. Jednalo se o lovecké psy donášeče, kteří vynikali svou schopností sledovat postřelenou zvěř a tu rychle a přesně aportovat.

Na Newfoundlandu existovaly původně dva základní typy prapředků dnešních labradorů. První byl velký a silný Newfoundlandský pes a druhý menší a velmi otužilý „rybářský“ pes využívaný rybáři k vynášení ryb a postřelených ptáků z ledové vody. Oba typy psů byli přiváženi do Anglie do roku 1885, kdy byl vydán anglický zákon o karanténě zakazující dovoz těchto zvířat. Výsledkem bylo křížení plemen importovaných retrívrů a jiných psů, které vyústilo ve vyšlechtění labradorského retrívra, tak jak jej známe dnes. Zhruba od druhé poloviny 19. stol. již hovoříme o čistokrevném chovu.

Ze třech typických barev srsti labradorského retrívra bývala upřednostňována černá barva. Po první světové válce však na psí výstavy pronikli též žlutí a následně i hnědí psi.

Péče o labradorského retrívra

Plemeno je velmi přizpůsobivé, lze jej chovat i v bytě. Zvířeti by měl být dopřán dostatek pohybu. Dlouhé procházky nebo sportovní vyžití, které působí proti přirozenému sklonu psa k obezitě. V jiných ohledech se jedná o zvíře nenáročné, které by však nemělo být chováno samotné v kotci. Miluje blízkost lidí a bez společenského kontaktu psychicky strádá. Nevyžaduje složitou úpravu srsti, stačí jej jednou týdně pročesat jemným kartáčem. K odstranění zanesených nečistot dobře poslouží též mokrý hadr. Vzhledem k aktivní povaze plemene je jej nutné něčím zaměstnat.

Nejčastější nemoci labradorských retrieverů

Vzhledem ke své robustní konstituci a sklonu k nadváze (zejména ve starším věku) jsou častými neduhy těchto psů kloubní problémy – převážně dysplazie kyčelního kloubu. O klouby je tedy vhodné preventivně pečovat: psa nepřetěžovat a volit krmivo bohaté na chondroprotektiva. Jako prevence poslouží také kloubní výživa pro psy – doplňky stravy, které přispívají ke správné funkci kloubní chrupavky. Dalším zdravotním problémem bývá prochlazení. Byť je proti němu labradorský retrívr značně odolný, svou povahou mu vychází vstříc. Aby přinesl aportovaný předmět nebo se jen s radostí vyráchal ve vodě, bez rozmyslu se vrhne i do polozamrzlého potoka (tuto zálibu má zkrátka v genech). Je tedy na majitelích, aby svého psa ohlídali a podobným zábavám ho v zimních měsících raději nevystavovali.