Oficiální současný název tohoto plemene zní Bosensko-hercegovinský-chorvatský ovčácký pes – Tornjak. V této oblasti se plemeno vyskytuje již více než 1000 let. V horách hlídá ohrady, kde se pase dobytek. Vzhledem k velikosti tohoto molossoidního plemene je to ideální prostor, kde jsou tito psi schopni předvést svou neohroženost a spolehlivost při práci.
Z historie plemene
Plemeno je starobylé, možná víc, než bychom čekali. První písemné zmínky o něm byly zaznamenány v roce 1067. I testy DNA tuto skutečnost potvrzují. Za celou dobu své existence plemeno zůstalo takřka nezměněné. Pojmenování tornjak je odvozen od slova tor, což znamená ohrada, či oplocený prostor pastviny, kde se chovají ovce. Vzhledem k prostředí, v němž žijí, což představuje hlavně horské klima s možností výskytu vlků a dokonce i medvědů, jsou psi z takového prostředí fyzicky velmi silní, také otužilí a dokáží se maximálně uskromnit v požadavcích na stravu i ubytování. V Bosně a Chorvatsku, odkud toto plemeno pochází, vystřídají tornjakové obvykle za svůj život mnoho majitelů.
Pozitiva plemene
Žijí-li tito psi v těsném kontaktu se svým majitelem, vytvářejí si s ním velmi pevné vazby. Není pak oddanějšího psa, než je tornjak. Zvláště samci mají vytříbený smysl pro čtení nálad svého člověka a skvělou přizpůsobivost v chování vůči svému majiteli. Spory a rvačky nevyhledávají, ale jsou-li napadeni, mohou velmi ostře zasáhnout.
Tornjak může být nekompromisním hlídačem, ale i pohodovým domácím mazlem
Negativa plemene
Vzhledem k velikosti těchto psů je bezpodmínečná nutnost v jejich socializaci od raného mládí. Tam, kde mají tornjakové pracovní využití, je po nich požadováno, aby štěkali na ostatní psi a varovali před nimi. Tamní majitelé podporují jejich strach z jiných psů a štěkání na ně, že může jejich strach přerůst v agresivitu. Tak podle nich funguje správný tornjak. Vyrůstá-li pes jako domácí mazlíček, účastník psích výstava a rodinný přítel, tam je socializace nezbytností. Do období puberty jsou to spíše málo sebevědomí psi. Hledají oporu a nemající ponětí o své velikosti. Při obraně stád a majetku vykazují až agresivní chování.
Popis plemene – typické znaky
Země původu: Bosna a Hercegovina
Hmotnost: feny okolo 40 kg, psi mezi 65 až 70 kg.
Barva: trikolorní, čistě bílý s občasnými hnědými znaky
Klasifikace podle FCI: pinčové a knírači, molosové a švýcarští salašničtí psi, horský typ
Postava: fena – 60 až 65 cm, pes – 65 až 70 cm
Srst: ostrá, dlouhá a hustá (musí psa chránit za každého počasí, v teplotním rozpětí – 40 až + 45°C).
Povaha: dobrosrdečná ke svým lidem, k cizím nedůvěřivá, ochranářská, klidně temperamentní se smyslem pro řád a harmonii.
Štěně tornjaka
Pro koho se tornjakové hodí
Tornjakové jsou emotivní psi, kteří si užívají mazlení se svými lidmi. Nějaké příkladné sportovní výkony od nich ale nečekejte, na tyto disciplíny si pořiďte jiného psa. Jsou to rození strážci majetku a hlídači koz a ovcí. Jsou schopni velmi rychle zjistit, co se po nich chce, ale občas si postaví hlavu a pokud vyhodnotí váš povel jako nesmyslný, nesplní ho. Jejich srst má samočistící schopnost, takže nemusíte mít obavu, že byste péči o vzhled vašeho tornjaka museli věnovat příliš mnoho času. Pohyb mu není cizí, takže za stádem ovcí dokážou denně naběhat desítky kilometrů, ale je-li chován jako domácí mazlíček, nevyžaduje denně procházky. Pozitivní přístup k výchově je tím, co tento pes potřebuje. Výchova však musí být důsledná, každodenní a trvá asi rok a půl. Berte zřetel na to, že tornjakové jsou sebevědomé a hrdé plemeno, které slabochy jako své vůdce neuznává. Pozor ale, žádný dril ani fyzické donucování na ně neplatí.
Foto: Shutterstock.com
